tag:blogger.com,1999:blog-5101760986968582572024-03-05T02:56:50.381-08:00राममणि अधिकारी<b>ब्लग सिक्न प्रयास गर्दैछु जे पोस्ट गर्छु ति सबै मेरो निजि बिचार हुन् -राममणि अधिकारी </b>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.comBlogger16125tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-69506569083749972412017-02-21T11:08:00.003-08:002017-02-22T09:47:33.296-08:00कथा पुरानो डायरी <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="text-align: left;">
- बिष्णुमणि अधिकारी</h3>
<h3 style="text-align: left;">
</h3>
<h3>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL6OUC_R6pfulFFxyeZ10yez39q2L5DatADMV6pVwTLmiiS5NN-UpE5YO19R04_2O-2RFMf6kmqwEdsSiztQYfxx3t9vd47a3ry4oZwOLeztd2nJTRgSdlaB-o0B11_2ehwn2AmnIIBGE/s1600/bis.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="198" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL6OUC_R6pfulFFxyeZ10yez39q2L5DatADMV6pVwTLmiiS5NN-UpE5YO19R04_2O-2RFMf6kmqwEdsSiztQYfxx3t9vd47a3ry4oZwOLeztd2nJTRgSdlaB-o0B11_2ehwn2AmnIIBGE/s200/bis.jpg" width="200" /></a><span style="background-color: white; color: blue; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;"> </span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">एस एल सि सकाएपछी.....</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">घरमा बुढा भएका बा आमा दिदिको बिवाह अनि मेरो पढाईको ऋण सबै चपेटामा हुँदै गर्दा बर्खा नथेग्ने छानो मुनि त्यत्ती बस्न मन लागेन गाउँमा! रहर पलायो काठमाडौं जाने अनि काम गर्ने अनि पैसा कमाएर बर्खामा घर भित्र भाँडा थाप्न नपर्ने बनाउने अनि बाबा आमाको चाउरी परेको निधारमा अलिकती भए पनि खुशी छर्ने! त्यस्तै सोच बोकेर काठमाडौं निक्लने सोच बनाएर खल्तिमा २०० रुपियाँ त्यो पनि ऋणमै बोकेर लागेँ काठमाडौं! पहिला एक दुई पटक आएको भएपनी खासै अनुभव थिएन मलाई ! तैपनी मनभरी सपनाको डोको बोकेर लागियो धार्के, नौबिसे, थानकोट, कलंकी हुँदै सपनाको शहर काठमान्डौ! गाँउकै एक जना दाजु एक दुई बर्ष अगाडि देखि काठमाडौं मै हुनुभएकोले उहाकैमा जाने सोचका साथ कलंकी झरेर फोन गरेँ र सोधपुछ गर्दै पुगेँ लैनचौर ! उहाँको बसाइ लैनचौरकै भित्री गल्लीमा पुरानो घरको भुँइतलामा सानो कोठामा रैछ, भन्नुभो भाइ यस्तै हो काठमाडौं भन्नू मात्र सुख चाहिँ छैन यहाँ ! आउन त आइहालिस मैले कामको पनि कुरा गर्दिसकेको छु भोलिबाट केही दिन साइकल सिक अनि साइकल जान्ने बित्तिकै काम सुरु हुन्छ तेरो भन्दै दाइ स्टोभमा जोड जोडले दम दिदैँ हुनुहुन्थ्यो! म भने गाँउको घर यो कोठा साइकल सिकाइ सम्ममात्र सोच्दानै आङ्ग सिरिङ्ग गराउदै अनि जागिर सुरु शब्दले दिएको खुशिमा रुमल्लिदै थिए! खाना तयार अनि खाना खाएर दिनभरिको बसको थकानले कतिबेला फुस्सै निदाइछु पत्तोनै पाइन! बिहान ब्युँझिदा ओछ्यानमा एक्लै लामखुट्टेले टोकेको डाबर अनि लथालिङ्ग कोठा! </span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">क्रमशः.............</span><a name='more'></a><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">दाई बिहानै काममा जानुहुदो रहेछ, म निन्द्रैमा छु भनेर नबोलाइ गएँ भन्दै एकैछिनपछी दाइ टुप्लुक्क आइपुग्नुभो कोठामा! बिहान केहि समय काममा गएर कोठा आइ खानपिन सकेर फेरि अफिस जानुपर्ने रैछ दाइको! फेरि सुरु भयो त्यही स्टोभमा दम दिँदै, हेर भाइ! मेरो त्यति फुर्सद हुदैन तलाई एकैछिन भात बसालेर साइकल सिकाउछु अनि म अफिस जानुपर्छ, ढिला भए मार्छन मलाइ! बरु तँ पनि सङ्गै जालास अनि अलिअली काठमाडौं पनि चिनिन्छ पछि हिड्दै आइज कोठा, बाहिर नहिड है धेरै,, हराउलास फेरि! हस भन्दै बाहिर निक्लियौ अनि साइकल सिक्न सुरु भो ! खानपिन सकाएर साइकलको पछाडी मलाइ राखेर बाटो सम्झी है अहिले कोठा आउँदा बाटो भुल्लास भन्दै हानिए ठमेल तिर, यो लैनचौर दूध डेरि यस्लाइ डिडिसी भन्छन यो चाहिँ अमृत साइन्स क्याम्पस, अनि यस्लाइ त्रीदेबिमार्ग भन्छन, यतापाटी कर्मचारी संचयकोष छ भन्दै दाइको गति झन बढ्दै थियो म चाहिँ सुन्ने मात्र, त्यत्तिकैमा पुगियो दाइको अफिस्! अफिस पुगेपछी ल अब हेर्दै हेर्दै जा कोठामा भनिनसक्दै मैले मुन्टो हल्लाएँ!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">ठमेल बाट लैनचौर तिर फर्कदै गर्दा म दायाँबायाँ हेर्दै अनि दाइले पहिला भन्नुभको कुराहरु मनमा खेलाउदै फर्के लैनचौर तिर! फर्किदै गर्दा देखेँ, एउटा ढावाको बाहिर कर्मचारी आबस्यकता लेखिएको रहेछ, अनि के रैछ भनेर पसे सोध्नलाइ, सोधखोज गरे कुराकानी त खासै नजान्ने म उनिहरुलेनै एकोहोरो बोले बिहान ६ बजे उठ्नुपर्छ अनि बेलुका १०/११ सम्म बज्छ खान बस्न यहीँ दिन्छौ, गर्छौ काम? अनि मैले सोधेँ तलब कति साहुजी? </span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">तिमी अलिक पढेको पनि रैछौ अङ्ग्रेजी पनि अलिअली बोल्न सक्ने त्यसैले अरुलाइ १२०० देको छु तिम्लाइ १५०० दिन्छु सुरुबाटै! मैले हस को मुन्टो हल्लाउँदै सहमत जनाँए! काम पक्का भो वेटर! आजैबाट गर भन्दै थिए मैले भोलिबाट आउँछु भन्दै जागिर पनि पाइएको खुशियालिमा पुगे कोठा! म हतारमा थिए दाइ कतिबेला आउनुहोला र सुनाउला भन्दै,! ठिक दाइ पनि आउनुभो अनि सुनाए सबै, दाइले ठिकै छ नि त बिहान साइकलमा पत्रीका घर घर पुर्याउन भन्दा त्यही सजिलो हुन्छ त्यही गर, म उता आउदैन भन्दिन्छु, हस भन्दै भोलिपल्ट बिहान बाट सुरु भयो जिन्दगिको पहिलो जागिर ! बिदेशी पनि आउने अंग्रेजी बोल्न जान्ने एक जना कामदार नहुनाले समस्याको बिचमा म लाटो देशको कुन्नी के तन्नेरी झै सुरुबाटै माया अनि सद्भावका साथ काम गर्न्ने अवसर पाए! दिउँसो खाजाको समयमा ठमेलको ज्याठा, काठमाडौं गेस्टहाउस सम्मै अनि झन्डै अस्कल क्याम्पस सम्मै खाजा डेलिभरी गर्नुपर्ने त्यसमा पनि अरुले एक पल्टमा याद नगर्ने अन्तै पुर्याइदिने विभिन्न समस्या भोगिरहेका उनिहरुले मलाइ नै त्यो काममा खटाउने निधो गरे! मलाइ ठमेलका प्रत्यक घरका प्रत्यक तल्लामा कुन अफिस छ र कस्तो भर्याङ्ग छ भन्ने कुरा अझैपनी केही झलक दिमागमा ठिङ्ग आउँछ! किनकी त्यि प्रत्यक छिँडिमा मैले चप्पल पड्काएको छु!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">यसैगरी चले मेरा दिन, अनि केही महिना! सोही क्रममा मैले खाजा पुर्याउने एउटा पसले साहुको छोरी पनि एस एल सि दिएर बसेकी भेटेको थिएँ! खुबै सोधिखोजी गर्थी कति % आउँछ तिम्रो? कस्तो भयो एक्जाम? यस्तै यस्तै तर म लाजले खासै नबोल्ने ठिकै भयो कति आउँछ थाहा छैन अनि यस्तै यस्तै,, हो/ होइन ! छ/ छैनमा जवाफ दिदै उम्कन्थे म! हेर्दा सोझी र सज्जन लाग्ने तर खुबै सोझोलाइ पाए बेचेरै खाली झैँ लाग्थ्यो हेर्दापनी! केही समय पश्चात् मलाइ पनि काठमान्डौंको हावापानी पच्न थालिसकेको थियो, अलि अलि बोल्ने र ताल परे दुई चार ओटि केटि जिस्काउने भैसकेको थिएँ! अनि बोल्न थालेँ उनी संग,! पछि म पनि केही बोल्ने भएपछी थाहा भयो उनको नाम रैछ प्रजुला महर्जन!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">क्रमशः....................</span><br /><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">अँ होनि भित्रै आउनु न! उनले ढुक्कै संग भनिहालिन! होइन होइन आज हतार छ कोठा सार्नु पर्यो अनि यस्को कोठामा केही छैन, दिउँसो कोठाको सामान पनि किन्नुपर्ने छ अहिले म सरेको अब भाइ बस्छ है भनेर मात्र चिनाउन आको गइहाल्छौ! दाइको त्यति कुरा भुइँमा झर्न नपाउदै उनले मेरो न्वारनकै नाम लिगेर भनिहालिन, अनि दिउँसो हामी भेट्ने भनेको त?</span><br /><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">जुन कुरा दाइलाइ थाहा नदिउ भनेको बाँदर्निले फ्याट्टै उम्काइदिहाली भन्ने सोच्दै कोठा सरिसकेपछी म फेरि आँउछु भन्दै झरियो </span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">तल!<br />तैंले कसरी चिनिस, नाम पनि अर्कै भन्छे त, सिधै तिमी भनी के हो केटा पारा? हेर् केटिहरुको भर हुन्न धेरै नजिक हुने होइन यिनिहरु संग! उ त्यो गल्लिमा यस्का ट्यापे साथिहरु दिउसै चुरोट गाँजा तानिराका हुन्छन् ! ढाड खुस्काइदेलान तेरो! ह्या त्यस्तो केही होइन खाजा पुर्याउन जाँदा चिनेको हो त्यही पसलमा! उसले पनि यसपाली एस एल सि देकि रैछे त्यत्ति हो! अनि दिउँसो भेट्ने सम्म कुरा भैसक्या रैछ त तेरो! खोइ भेटुम भनेकी छे किन हो थाहा छैन, के भो त भेट्दा साथी त हो!<br />हुन्छ साथी त्यि करोडपती अनि तेरो आफ्नो हालत हेर् अनि हुन्छस साथी, फसाउली है फसाउली ख्याल गर्! हस को जवाफ दिदै कोठा सारियो, अनि गएँ सिधै उसैकोमा, ए आयौ? ममि पनि आउनुभो भित्रै आउ न केही हुन्न! कति हलुकै संग भन्छे उसले तर आफ्नो मनमा पाप भएर होकि गाँउले सोच भएर हो कम्ती मन काँपेको छैन!<br />आन्टी नमस्ते भन्दै पसेँ भित्र ए बस् बस् बाबू! प्रजुलाले तिम्रो बारेमा अस्ति देखि सुनाउदै थि आखिर यहि पो बस्ने रैछौ देखेकै थिएनौ हामिले! हजुर आन्टी बिहानै काममा जाने अनि बेलुका मात्र आउने भएपछि थाहा नै नहुने रैछ! ए ठिकै छ नि, खुबै असल अनि इमानदार छौ रे भन्थी प्रजुलाले, त्यसैले मलाइ पनि खुब भेट्न मन लाको थियो, भन्दै घर देखि काम सम्म एकाएक प्रश्न गरिहालिन आन्टिले! अनि म फटाफट जवाफ दिदै गहिरहेँ झुट बोल्न आएन सिधा जे जे हो त्यि सबै प्रजुलाकै अगाडि उनकै आमा संग छर्लङ्ग खोल्न पुगेँ!</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">तैंले कसरी चिनिस, नाम पनि अर्कै भन्छे त, सिधै तिमी भनी के हो केटा पारा? हेर् केटिहरुको भर हुन्न धेरै नजिक हुने होइन यिनिहरु संग! उ त्यो गल्लिमा यस्का ट्यापे साथिहरु दिउसै चुरोट गाँजा तानिराका हुन्छन् ! ढाड खुस्काइदेलान तेरो! ह्या त्यस्तो केही होइन खाजा पुर्याउन जाँदा चिनेको हो त्यही पसलमा! उसले पनि यसपाली एस एल सि देकि रैछे त्यत्ति हो! अनि दिउँसो भेट्ने सम्म कुरा भैसक्या रैछ त तेरो! खोइ भेटुम भनेकी छे किन हो थाहा छैन, के भो त भेट्दा साथी त हो!</span><br /><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">हुन्छ साथी त्यि करोडपती अनि तेरो आफ्नो हालत हेर् अनि हुन्छस साथी, फसाउली है फसाउली ख्याल गर्! हस को जवाफ दिदै कोठा सारियो, अनि गएँ सिधै उसैकोमा, ए आयौ? ममि पनि आउनुभो भित्रै आउ न केही हुन्न! कति हलुकै संग भन्छे उसले तर आफ्नो मनमा पाप भएर होकि गाँउले सोच भएर हो कम्ती मन काँपेको छैन!</span><br /><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">आन्टी नमस्ते भन्दै पसेँ भित्र ए बस् बस् बाबू! प्रजुलाले तिम्रो बारेमा अस्ति देखि सुनाउदै थि आखिर यहि पो बस्ने रैछौ देखेकै थिएनौ हामिले! हजुर आन्टी बिहानै काममा जाने अनि बेलुका मात्र आउने भएपछि थाहा नै नहुने रैछ! ए ठिकै छ नि, खुबै असल अनि इमानदार छौ रे भन्थी प्रजुलाले, त्यसैले मलाइ पनि खुब भेट्न मन लाको थियो, भन्दै घर देखि काम सम्म एकाएक प्रश्न गरिहालिन आन्टिले! अनि म फटाफट जवाफ दिदै गहिरहेँ झुट बोल्न आएन सिधा जे जे हो त्यि सबै प्रजुलाकै अगाडि उनकै आमा संग छर्लङ्ग खोल्न पुगेँ!</span></h3>
<h3 style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">उनको नाम त प्रजुला महर्जन थाहा भयो तर मेरो असली नामनै उनलाइ मैले भनेको थिइन, कारण मेरो दुइटा नाम छन! एउटा घरमा बोलाउने र मलाइ प्यारो लाग्ने नाम र अर्को न्वारनमा राखिएको नाम, त्यो नाम मलाइ खासै प्यारो लाग्दैन, तर बिडम्बना मेरो सबै प्रमाणपत्रहरुमा त्यही नाम छ, उनलाइ र त्यहा काम गर्ने ठाउँमा मेरो परिचय त्यही नामको थियो, र मेरो दुइटा नाम छ भनेर भन्न पनि आबस्यक ठानिन् या कुन्नी किन मेरो सबैले बोलाउने र सबैले चिन्ने नाम त्यहाँ भनिन्, अझै अक्सर त नुवाकोटे भाइ भनेर चिन्थे त्यहा सबैले!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सबैको भोक मेटाइदिने माध्यम भएर होला म, त्यसैले प्रायः मायानै गर्थे , तर साथी र आफ्नो भन्ने कोहि थिएनन्, त्यसैले उनी संग अलिक छिट्टै साथी जस्तो महसुस हुन थालेको थियो मलाइ! खाजा पुर्याउन जाँदा ५/७ मिनेट अलमल त भैहाल्थ्यो त्यहाँ! अनि भन्थिन् सधैं यस्तै पसलमा बस्न पाए क्या रमाइलो हुन्थ्यो अब फेरि पढ्न जाने दिन आइहाल्छ अनि लास्ट झ्याउ हुन्छ, उसको बोलिमा अलिक शहरीकरण भेटिन्थ्यो अनि मेरोमा पुरै गाँउले पारा! उनका कुनै कुनै शब्दहरु सुन्दा त छ्या कस्तो सोमत नभकी केटि होलि भन्थे मनमनै! अनि फेरि लाग्थ्यो यिनी खासमा मेरो साथिनै होइन, यिनी संग मेरो कुनै कुरै मिल्दैन, उनको र मेरो सपनानै फरक छन, लक्ष्यनै फरक छन अनि क्यारी साथी हुनु? कुरा कति फरक हुन्थे भनेर भनिनसक्नु थिय हामी बिचको खाडल, तैपनी साथिझै लागिहाल्ने, भन्थिन म त प्लस टू निस्टमा पढ्ने साइन्स पढ्ने हो अनि तिमी कहाँ पढ्छौ? निस्टमा कमर्स पनि छ तिमी पनि त्यही पढ् राम्रो छ कलेज, अनि म फेरि सम्झिन्थे पानी चुहिने छानो , ऋणको भारी अनि आफ्नो धरातल, र जवाफ दिन्थे म त काम गर्दै पढ्ने हो त्यसैले सरस्वती क्याम्पस पढ्छु होला नजिक त्यही छ, छि त्यहाँ त नपढ् कस्तो खत्तम छ बरु मनमोहनमा पढ् न! यिनका यी ठूलो महत्वाकांक्षा देखेर पनि मैले मेरो बास्तबिकता देखाउन सकिरहेको थिइन, तर उसैले सजिलो बनाइदिइ एक दिन! मलाइ शहरका मान्छेनै मन पर्दैन साथिहरु पनि सबै स्वार्थी र घमण्डी हुन्छन, खास तिमिजस्ता हुँदाहुन त मेरा कति मिल्ने साथी हुन्थे होला, तर बिडम्बना मेरो मिल्ने साथी एक जना पनि छैन, अब चाहिँ बल्ल तिमी भयौ!तिम्रो बारेमा मलाइ सबै कुरा जान्न मन छ मेरो बारेमा पनि सबै कुरा भन्न मन छ एकदिन एक घण्टा जति टाइम निकालन् अनि डिडिसिमा दहि खाँदै सबै कुरा सियर गरौं, साथी भएपछी त साथिको बारेमा सबै कुरा थाहा हुनु पर्यो नि होइन? अनि अझै डर थियो मेरो बास्तबिकता भनेको दिनबाट साथिको त कुरै छाडुम् यो केटि म संग बोल्दा पनि बोल्दिन होला, भन्ने मनमा खेलाउदै नाइ भन्न नसकेरै मैले भने हुन्छ शनिबार दिउँसो मेरो फुर्सद हुन्छ त्यही दिन सबै कुरा सियर गरौं न त हुन्छ? उस्ले तुरुन्तै सहमत जनाउदै भनिन्, ओके डन! शनिबार दिउँसो १२ बजे डिडिसिमा भेट्ने!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">क्रमशः..............</span></h3>
<h3 style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">बिहीबार दिउँसो उनले शनिबार दिउँसो १२ बजे डन! भनिसकेपछी मनमा अरु कुरा त आउनेनै भएन, सिर्फ त्यही कुराले डेरा जमायो, के भन्ने अनि के गर्ने, के लगाएर जाने अनि दाइलाइ भनुम कि नभनुम र सत्य बोलुम कि झुट? यत्ति प्रश्नमा रुमल्लिरह्यो यो मन अनि मस्तिष्क!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">अनि सोचेँ दाइलाइ त भन्नै पर्छ! शनिबार दिनभरी दाइ कोठामै हुनुहुन्छ अनि म दिउँसो कोठाबाट ठाँटिएर निक्लिदा कहाँ जान लाको भन्नू? पछि थाहा पाइहाल्छन त्यसैले पहिल्यै भन्दिउ, के नै गर्न जान लाको हो र भेट्नै त होनि!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">पुगेँ बेलुका कोठामा दाइ पढ्दै हुनुहुदो रैछ मैनबत्ती बालेर! भन्नुभो आइस कान्छा? हजुर! ए ठिकै भो तँ संग केही कुरा पनि गर्नुथियो त्यसैले कुरिराको, कति ढिला गर्या? लौ म पो कुरा गरौंला भनेको उहाँ पनि कुरै गर्नुछ पो भन्नुहुन्छ! अकमक्क परेर सोधे, के कुरा दाइ?</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">हेर् मेरो अफिसको रिसेप्सनिस्टले अर्को महिना जागिर छोड्ने भनेर आज राजिनामा देकि छे, त्यो पोस्टमा बहिनिलाइ जागिर लाइदिनु पर्यो ! आइतबार काठमाडौं बोलाको छु लक्ष्मीलाई! एक महिना चाहिँ कम्प्युटर र ल्याङ्वेज सिक्दै गर्छे अनि काम गर्दै पढ्छे त्यस्ले पनि! त्यसैले यो कोठामा तीन जना त अटिन्न अर्को एउटा कोठा रैछ त्यो गल्लिको मुखैमा, त्यो कोठा पनि लिनु पर्यो अब! अनि तँलाइ यो कोठा ठिक्क पनि हुन्छ एक्लै बस्नलाइ, लक्ष्मी र म उता बस्छौं ! </span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">अब थपियो अर्को बोझ जिवनमा, आफ्नो नामको एउटा त्यान्द्रो छैन कोठामा अब सबै कुरा जोड्न पर्ने भो! काम गरेको दुई महिना भको छैन ३००० पनि आउदैन त्यतिले के गर्नु? ६०० कोठा भाडा पनि एक्लै पो तिर्नुपर्छ १५०० तलब थापेर! अनि के सामन कसरी जोड्नु! मन भारी भो, प्रजुलालाइ भेट्ने कुराको खुल्दुली सबै भागे मनबाट, अनि भने हस! अब अर्काको बहिनी पनि आउने भनिसकेपछी त मैले नाइ हुन्न भन्ने कुरा पनि त आएन, दाजुभाइ भको भए मिलेर बसौं न भन्न पनि हुन्थ्यो तर बहिनी हुनाले त्यो भन्न पनि सकिन मैले!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">अब शनिबार बिहान कोठा सार्नुपर्यो तँ पनि भोलि साहु संग पैसा माग अनि एउटा खाट र सिरक डसना अनि एउटा झुल त किन्नै पर्यो अरु केही नकिने पनि! अरु चाहिँ बिस्तारै जोड्दै गर्लास नि! भने हस! मात्र हस, बाँकी त शब्द बिहिन थिए म!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">क्रमशः.................</span></h3>
<h3 style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">दिनभरिको कामको थकान अनि उत्साहको बिचमा आएको जिवनको भारिले यति नमिठो संग थिच्यो कि रातभरी १७ कोल्टे फेर्दा पनि निदाउन सकिएन!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">बिहान काममा निक्लिने बेला फेरि दाइले सम्झाउनुभो पैसा माग है साहु संग! हस, भन्दै निक्ले कामतिर! दिउँसो भएपछी सुनाए साहुलाइ आफ्नो कहानी, उनले सहजै स्विकार्दै ल ल ठिक छ कोठा भाडा तिर्ने पैसा चाहिँ बेलुका लैजा अनि ओढ्नी ओछ्याउने, खाट र कोठामा चाहिने अरु सामान शनिबार म संगै गएर किन्दिन्छु! खाना यतै खाइहाल्छस् बस्नको लागि त होनि! अनि तलब बाट कटाउला!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">मन ढुक्क भो शान्ती मिल्यो अब अर्को समस्या बाट पनि पार पाइयो! साहु त देउतानै भए त्यतिबेला मेरो लागि! खोइ मलाइ माया गरेका हुन कि मेरो कामलाइ? जे सुकै होस समस्याको समाधान ठूलो हो र मेरो लागि त्यो नै ठूलो भो!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">भोलि त प्रजुलालाइ पनि पो भेट्नु छ बिहानै कोठा सार्नु पर्यो अनि दाइलाइ पनि नभनिकन साहु संग सामान किन्न जान लाको भनेर जान्छु! अब किन सुनाउनु सबै कुरा दाइलाइ! साहुलाइ पनि बिहान कोठा सारेर म दिउँसो १/१:३० बजेतिर आउने निधो गरेर लागे कोठातिर!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">आज पनि बत्ती थिएन, दाइ उहीँ मैनबत्ती बालेर पढ्दै गरेका! म पुग्नेबित्तिकै भने ल्याइस पैसा? कोठा भाडा ल्याको छु सामन चाहिँ साहुलेनै किन्दिन्छ रे मैले पनि हस भनेर आएँ!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">ए ठिकै छ त राम्रो रैछ साहु, आजकल यस्ता साहु हुन्नन राम्रो संग काम गर काम नछोड त्यहाँ त्यसोभए! हस छोड्दिन!</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">म त त्यो कोठामा बस्छु भन्नेनै घरपेटिलाइ थाहा नै थिएन अनि दाइले घरपेटिलाइ पनि चिन्नु पर्यो अब भाइ मात्र बस्छ भनेर भन्दिन्छु मैले अनि भाडा चाहिँ २७ गते महिना मर्छ त्यही बेला दिदा हुन्छ! भन्दै संगैको नयाँ घरतिर लम्किनु भयो, यो घर पनि हाम्रै घरपेटिको हो पोहोर सरेका नया घरमा, पहिला त त्यही पुरानै घरको टप फ्लोरमा बस्थे यिनिहरु पनि, ए ए भन्दै लागे पछि! धेरै धनी छन ठमेलमा ठूलो पसल छ, ३/४ जना त काम गर्ने मात्रै छन! भाडा चाहिँ बेलामा दिनुपर्छ अरु खासै मतलब गर्दैनन् ठिकै छन घरपेटी! भन्दै पुगियो पाँचौ तलामा, घरमा को हुनुहुन्छ? म बिरेन्द्र, पल्लो घरमा बस्ने मान्छे! कुरा गर्नु थियो त्यसैले, एकैछिन है म आइहाले भन्दै ढोका खोल्न आइपुगिन प्रजुला! ए तिमिपनी हाम्रै घरमा पो बस्छौ? उम होनि दाइ संगै बस्थे नि! तिम्रै घर पो हो?</span><span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">क्रमशः..............</span></h3>
<h3>
<span style="background-color: white; font-size: 14px;"><span style="color: blue; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;">क्रमशःअरु भाग कथाकारबाट प्राप्त भए पछि प्रकाशित गरिने छ l</span></span></h3>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-73701694599242247182017-02-14T12:28:00.002-08:002017-02-18T12:33:28.017-08:00स्मरणमा हाम्रो हजूरआमा ।<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<br />
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3sT-95KwWVu8z-xv3RwD08ZYtTlLj6V_VYNHKBa9_ZPNnGMxDPH1zpTSxn6H8pSSlk4thCfbZnHs6EaMCGKL_pkiuzxegtOtzbsNOnbhQ8RhQpoHhmliK1WL3ZeUuie0miw47DcXjT9Y/s1600/hajuraamaa6.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3sT-95KwWVu8z-xv3RwD08ZYtTlLj6V_VYNHKBa9_ZPNnGMxDPH1zpTSxn6H8pSSlk4thCfbZnHs6EaMCGKL_pkiuzxegtOtzbsNOnbhQ8RhQpoHhmliK1WL3ZeUuie0miw47DcXjT9Y/s320/hajuraamaa6.jpg" width="320" /></a></h3>
<h3>
<b><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">भगवान् गौतम बुद्दको भनाइ छ "संसारमा सबै चीज नास्तिक छन" तर ती बस्तु प्रति मानिस माया र मोह राख्छ जब त्यों चीज नास्तिक भएर जान्छ मानिस
पीड़ामा रुमलिन्छ हो</span><span style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 18px;">। </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">यी सारा कुरा सुनेर बुझेर पनी आफुलाइ यी समस्या पर्दा भोग्न
बाध्य पारी दियो दैवले</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">हजूरआमाले हामीलाइ छाडेर संसारबाट बिदा लिनु भएको आज करिब ३ महिना
हुन् लाग्यो </span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">मानिस
</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">जन्मन्छ
</span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">अनी
मर्छ यो त प्रकृतिको नियम नै हो । तर हजूरआमाले दिनु भएको नैतिक शिक्षा
जिन्दगीभर अमिट रही रहने छ </span><span style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 18px;">।</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">हजुरआमा बिते पछि म प्रदेशबाट घर पुगे घर बसाइको
सम्पुर्ण समय हजुरआमा बस्ने पिडि खाट तिर घरि-घरि गइ रहन्थ्यो हेरी रहन्थे
हजुरआमा बिते झैँ कहिले लागेन भुकुम्पले घर भत्किएको भए पनि पिडि घर भित्र सबै
पुरानै थिए</span><span lang="AR-SA" style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">। हजुरआमा बितेको
केहि दिनमै यी स्मरणका शब्द लेख्न मन थियो तर भ्याइन भानु कि लेखिन</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">भनौ यस्तै भयो </span><span style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 18px;">।</span></b></h3>
<a name='more'></a><b><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">हजुरआमाको धर्म प्रतिको
आस्था कति थिए बयान गर्न सक्दिन औशी पुर्णिमा एकादशी तुलसीपुजा होस् वा हिन्दु
धर्ममा गर्नु पर्ने कयौ कर्म हुन हजुरआमाले भने पछि सबैलाइ मान्य हुन्थ्यो ।
हजुरआमाले जीवनभर सन्तानको सुखमा खुसि हुने व्यक्त गर्नु हुन्थ्यो बा हजुरआमाको
एक्लो छोरो हामि बा का दुइभाइ छोरा हजुरआमा सधै भन्नु हुन्थ्यो एउटा छोरा पाएको
थिए ३ ओटा भए र वहाले बालाइ भन्दा मलाइ र भाइलाइ धेरै माया गर्नु हुन्थ्यो आफैँले
श्रृष्टी गरेको घर ४० वर्ष नहुदै श्रीमान् बित्नुको पिडा कति थियो होला हजुरआमालाइ
जंगल घास काट्न जादा लडेर लागेको ति चोट कति थिए हजुरआमाको</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">जिन्दगिभर हामिले कयौ
प्रयास गर्दा समेत हजुरआमाले जुत्ता चप्पल लगाउनु भएन र ब्रसले दात माझ्नु भएन
दात सगै अगारले माझ्नु हुन्थ्यो तर आजका अनेक प्रकारका मन्जनले माझेको भन्दा सेता थिए दात जीवनको अन्तिम समय सम्म वहाका सबै दात सौला थिए जिन्दगिको अन्तराल सम्म उहाको इच्छा थियो नातिहरु सगै हुदा मर्ने र
कान्छो नातिको विबहा हर्ने तर उहाको यो इच्छा भने पुरा हुन सकेन</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">आफ्नालाई भन्न मनलागेको
कुरा भन्न समय कुर्न हुँदोरहेनछ । हो आफ्नो भनेको आफ्नै हुन्छ भने झैँ
हजुरआमाको जिन्दगिको अन्तरालमा बुहारी अथवा मेरो आमा सग धेरै नजिक हुनु भयो छोरी
जस्तो गर्नु भयो जुन हजुरआमाले हाम्रो लागि जिन्दगिभर यादगार बनाएर जानु भयो
हजुरआमाको आशिर्बाद पाएर आमाले भन्नु हुदा मन प्रसन्न हुन्छ</span><span class="apple-converted-space"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 115%;"> </span></span><span lang="AR-SA" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">।</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 115%;">हजुरआमाले
जिन्दगि स्कुल जानु भएन तर घर छेउकै ५ सम्म पढाउने स्कुलमा बच्चाले पढेको सुनेर क
ख ज्ञ सम्म अघि पछि गरेर र १ देखि १०० सम्म गन्न सक्नु हुन्थ्यो त्यो पनि मलाइ म
आफै ८/९ तिर पढ्ने बेला थाहा भयो अचम्म लाग्छ सानो उमेरमा स्कुल जान पाउनु भएको भए
मेरो हजुरआमा कस्तो हुनुहुन्थ्यो होला भनेर रोगि लोग्ने को श्रीमती त्यस माथि ४०
नपुग्दै श्रीमान् गुमाउदाको पिडा हजुरआमालाई कति बोझ भयो होलान तर उहाले आफ्ना ४
छोरी र १ छोरालाइ जसरि तसरी हुर्काउनु बढाउनु भयो विबहा गर्नु भयो छोरा र छोरी पटि
समेत गरेर २ दर्जन त् नाति पनाति छन् हजुरआमाको धर्म ग्रन्थका ति मन्त्र सबै
हजुरआमाको मुखबाट सुनेर अझै कण्ठ छन् मलाइ कयौ आपतमा पर्दा समेत हजुरआमामा कत्रो
आट थियो आफु ६०/६२ हुदा समेत बालाइ ५/६ बर्षको जस्तो गरेर राख्नु भयो हजुरआमाले
जहिले पनि पिडामा भन्नु हुन्थ्यो <span style="color: blue;">"हुने कुरा हुने नै छ हे इश्वोर चाहे म
मर्छु नै भनि"</span> यो शब्दको अर्थले मलाइ पल पलको पिर सग जिउन सिकाउछ सधै भरी
जिन्दगीभर मलाइ सत बाटोमा हिड्न सिकाउछ थाहा छैन हजुरआमा हजुर कहा हुनुहुन्छ आशा छ
हजुर पक्कै स्वर्गमा हुनुहुन्छ जहा भए पनि सधै हाम्रो स्मरणमा रही रहनु हुने छ..................................</span></b><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM7Bftf-IVS1C8TV4-T48QtLQjQxPTcmfB9psOVesbNjj-N0IP5iclVS3HlR_p2TM91gWm8E1p8MS_5-2nN3EjiwvjWvfzNT2iVJwI1H84HgTDj3rLXQ59_WULjYo4AzOjV8ey-ZNKUHA/s1600/Hajuraamaa1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM7Bftf-IVS1C8TV4-T48QtLQjQxPTcmfB9psOVesbNjj-N0IP5iclVS3HlR_p2TM91gWm8E1p8MS_5-2nN3EjiwvjWvfzNT2iVJwI1H84HgTDj3rLXQ59_WULjYo4AzOjV8ey-ZNKUHA/s320/Hajuraamaa1.jpg" width="224" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_QukdnIFzrEnQMy2D3jI0AcUDay8hkD2ZCmXShhAZY9HnCWQAPbmLZbBuGwCsIcK8esxfzjD1M7UDRTgn2xDBu5aJyWbqxgjot9-JGFV379lvhoVHmCVKm6YeTzD5RlebXnOPBDbLVX0/s1600/hajuraamaa2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_QukdnIFzrEnQMy2D3jI0AcUDay8hkD2ZCmXShhAZY9HnCWQAPbmLZbBuGwCsIcK8esxfzjD1M7UDRTgn2xDBu5aJyWbqxgjot9-JGFV379lvhoVHmCVKm6YeTzD5RlebXnOPBDbLVX0/s320/hajuraamaa2.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3FW-vqLnS6hRs5DenKb5_TAHjq8qX-2_PqVBEetzawDUe4c6GLG5TaBZgLwM49g9u2sk7owc9HuUvw46qQfrm61EG-i0qsqgxSTD6EngpEOljnm1YmrrBqZbnqhYcD3VeCDGwhNs5gC4/s1600/hajuraamaa3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3FW-vqLnS6hRs5DenKb5_TAHjq8qX-2_PqVBEetzawDUe4c6GLG5TaBZgLwM49g9u2sk7owc9HuUvw46qQfrm61EG-i0qsqgxSTD6EngpEOljnm1YmrrBqZbnqhYcD3VeCDGwhNs5gC4/s320/hajuraamaa3.jpg" width="192" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZzWBv5BiK_Gtt91twusX8KzCZYes81FktsDrhMR6iLBpb7ysZHvSUvH62QYmwPbxLPX3FDPpAuUsXLdm2DaxRjyJObfUXYHqKzAHjzLo7bcBMAXBkZzsKp9HOv1sOeUtbyUcW2N3VDpQ/s1600/Hajuraamaa4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZzWBv5BiK_Gtt91twusX8KzCZYes81FktsDrhMR6iLBpb7ysZHvSUvH62QYmwPbxLPX3FDPpAuUsXLdm2DaxRjyJObfUXYHqKzAHjzLo7bcBMAXBkZzsKp9HOv1sOeUtbyUcW2N3VDpQ/s320/Hajuraamaa4.jpg" width="192" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2RQGeu64n1mYJ9Sm8B2aMeMZoDvzHdypLHtFMGVnBEh1BLvZAlZSMX5QJpccjvM4AZ6B_1hXeZ27ON3fk-DHRMbj42YS1ikqfLMcJeqD0kfYqDfMvVNJ7W1MkYTDl16v4iNdJVUbCnIc/s1600/hajuraamaa5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2RQGeu64n1mYJ9Sm8B2aMeMZoDvzHdypLHtFMGVnBEh1BLvZAlZSMX5QJpccjvM4AZ6B_1hXeZ27ON3fk-DHRMbj42YS1ikqfLMcJeqD0kfYqDfMvVNJ7W1MkYTDl16v4iNdJVUbCnIc/s320/hajuraamaa5.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCptMxwnZ-8pL6rOTWwcjQeNP4skDz3nM4yBMHIOJ6jU9vp_Z_hG_CBtOfzOepuL0sNnnBsSY_5I9_OXzN-luLO-2dnQ_PaysC_dLEMmbCFBqx-nSSq5rF8enAxlqEKiQdOyoizWi6Oto/s1600/hajuraamaa6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCptMxwnZ-8pL6rOTWwcjQeNP4skDz3nM4yBMHIOJ6jU9vp_Z_hG_CBtOfzOepuL0sNnnBsSY_5I9_OXzN-luLO-2dnQ_PaysC_dLEMmbCFBqx-nSSq5rF8enAxlqEKiQdOyoizWi6Oto/s320/hajuraamaa6.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEQGYOTrTLogCfXeeobLhTraokyWCASX0fGr6OPzngv2HK2U9MySfdeh8aj7SrsD6NXXcGY-_aEKL88jaftC1m8ctNmJTCdOECGjcrSRAKsjOnrlXAQAG-3GZ41dNM4-8AD-2yHNCkzv8/s1600/hajuraamaa7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEQGYOTrTLogCfXeeobLhTraokyWCASX0fGr6OPzngv2HK2U9MySfdeh8aj7SrsD6NXXcGY-_aEKL88jaftC1m8ctNmJTCdOECGjcrSRAKsjOnrlXAQAG-3GZ41dNM4-8AD-2yHNCkzv8/s320/hajuraamaa7.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJB_Jxf5Ak0UrDhRY0AIVn9cfYSK5EQfL3qkd0OkWXBsRJoVeyz4RxHbyYyVsvrBE9v82AHlDjlym3rdntjdbpB7udWpTRdeNaIr3ccaaumVniq6xm2EQyRmYFoXfTWUCdcx1C6JUtNOE/s1600/hajuraamaa8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJB_Jxf5Ak0UrDhRY0AIVn9cfYSK5EQfL3qkd0OkWXBsRJoVeyz4RxHbyYyVsvrBE9v82AHlDjlym3rdntjdbpB7udWpTRdeNaIr3ccaaumVniq6xm2EQyRmYFoXfTWUCdcx1C6JUtNOE/s320/hajuraamaa8.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgszWITE2k_mAI9TvADVmjrGQplNhiFljxvJEIvnzQkis8uQt6nnTeiBwmF-aS3EELhPmEueRjSz6yztep1TSDNtRn3pnOiSuSfgXGmAqqn4HRysOj1cxlkSPM3CikqjLt1RuvGlOqtDB8/s1600/hajuraamaa9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgszWITE2k_mAI9TvADVmjrGQplNhiFljxvJEIvnzQkis8uQt6nnTeiBwmF-aS3EELhPmEueRjSz6yztep1TSDNtRn3pnOiSuSfgXGmAqqn4HRysOj1cxlkSPM3CikqjLt1RuvGlOqtDB8/s320/hajuraamaa9.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHt8TvMbYm8PpW3eOImxkhdymg4tQz-HCAOtuK-hnY7MqjEZnp2FhwAYpWvWbpYNx4KUjEecV3N6mas5gNh9PFuJrzAntlyu3b7XhOaF5TMGV5EtHrRRnyXjMMrHfUH1Rl4rfeD1-GcXk/s1600/hajuraamaa10.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHt8TvMbYm8PpW3eOImxkhdymg4tQz-HCAOtuK-hnY7MqjEZnp2FhwAYpWvWbpYNx4KUjEecV3N6mas5gNh9PFuJrzAntlyu3b7XhOaF5TMGV5EtHrRRnyXjMMrHfUH1Rl4rfeD1-GcXk/s320/hajuraamaa10.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYPK6LiDkMlj_Lo_5Ywa1krLSBkDpAZdGsn18aBKuX3o2pPVvUYj80csDOBHd-8uhIWzrEaPF-KDfEcCMMr5yZf58hIg-s5RvFbM-hAIl5hF6BYba-bRW8KTuc-lIZejQMWK23qmv7f7g/s1600/hajuraamaa11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYPK6LiDkMlj_Lo_5Ywa1krLSBkDpAZdGsn18aBKuX3o2pPVvUYj80csDOBHd-8uhIWzrEaPF-KDfEcCMMr5yZf58hIg-s5RvFbM-hAIl5hF6BYba-bRW8KTuc-lIZejQMWK23qmv7f7g/s320/hajuraamaa11.jpg" width="320" /></a></b><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx-s7Z-Gas-nbkR1e0RpR1GHae91iE3-B3Ecuq8elO1dR77g0NrwllvlSygL5QnNFbY-jOcLiByeusij2bksdn-4X3DLQhVjPrw0lU4gGV80tb0S-F35q2YCgDEIrLdO-VEJfy3JBdlxE/s1600/hajuraamaa12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhx-s7Z-Gas-nbkR1e0RpR1GHae91iE3-B3Ecuq8elO1dR77g0NrwllvlSygL5QnNFbY-jOcLiByeusij2bksdn-4X3DLQhVjPrw0lU4gGV80tb0S-F35q2YCgDEIrLdO-VEJfy3JBdlxE/s320/hajuraamaa12.jpg" width="320" /></a></b><br /><h4>
<b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2ppoa-uO0Zqjx_0IloMI3m_VWpVmzbHtQOqR8MMXYs7tSFT3meXdIBvA79cnQe50bO9rGxGSwSSPS_XtsHGw5_huktJt1WWKG16uLiVX7nh_vblSpUku2B-96XCxPjhwAdgx8Qv9VUCQ/s1600/hajuraamaa13.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2ppoa-uO0Zqjx_0IloMI3m_VWpVmzbHtQOqR8MMXYs7tSFT3meXdIBvA79cnQe50bO9rGxGSwSSPS_XtsHGw5_huktJt1WWKG16uLiVX7nh_vblSpUku2B-96XCxPjhwAdgx8Qv9VUCQ/s320/hajuraamaa13.jpg" width="192" /></a></b></h4>
</div>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-24942124829317564842016-10-19T13:32:00.001-07:002017-02-18T12:33:46.348-08:00दुइ लाख रियालको लट्री परेपछि !<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal">
<h3>
</h3>
<h3 style="text-align: left;">
<span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%;"><b><br /></b></span></h3>
<b><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">-</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">राममणि अधिकारी</span></b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZdIjCZUp696Z8lZr7g1N3E-_7VcD2p2uPfbAuwsG-d2NsdufH7Aan9JUskw5jnljCTly1CsL9X8aOP4WfIUEpDHj8xUWouv5IuP0bGU901HMETba9CKiXRu2EZURF1HNkKqjU1K46Hk4/s1600/download.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><b><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZdIjCZUp696Z8lZr7g1N3E-_7VcD2p2uPfbAuwsG-d2NsdufH7Aan9JUskw5jnljCTly1CsL9X8aOP4WfIUEpDHj8xUWouv5IuP0bGU901HMETba9CKiXRu2EZURF1HNkKqjU1K46Hk4/s320/download.jpg" width="291" /></b></a><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"><b> </b></span><br />
<span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"><b> </b></span><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">पैसा कमाएर घर परिवार सुखी खुसि र सम्पन्न पार्ने आसामा
साउदी आउने म जस्ता कयौ नेपालिलाइ यो कथा नया नलाग्न पनि सक्छ </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">सेल्स क्षेत्रको काम पसल पसल चार्दै हिड्नु
पर्ने भर्खर दशैँ सकिएको घरको यादले सताएको ह्याङ्ग ओभर अझै बाकि थियो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">३ बजे तिर मार्केट छिरेको के थिए सल्ला</span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;">-</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">सल्ला अथवा नवाज
पढ्ने समय भो भनेर मार्केटको ठुलो स्पिकरमा भनिंदै थियो</span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">साउदीमा दिनको पाच पटक सल्ला अथवा नवाज पढ्ने समयमा मार्केट बन्द गर्ने गरिन्छ </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">अल्छी गरेर एक
बट्टा चुरोट किने त्यो पनि सबै भन्दा सस्तो गोल्डलिफ अज्रक (निलो) चुरोटको भाउ बढेर म अझ सस्तो मुल्यको
चुरोटमा झरेको थिए </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">आखिर धुवा नै
उडाउन त् हो साथमा एउटा हाम्जियत अथवा
मिरिन्डा चुरोट पिउनेलाइ नै थाहा हुन्छ </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">चिसो पिउदै धुवा उडाउनुको
मज्जा त्यत्तिकैमा मैले सुनेको र सगैको साथि सम्मले भोगेको जस्तै कथा दुइ लाख रियालको
लट्री मलाइ परेको जानकारी एक जना सायद भारतीय वा पाकिस्तानी नागरिकले फोन
मार्फत मलाइ</span><span lang="HI" style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">जानकारी गराए </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">म झसंग भए र सोधे
आप कौन हे </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">? </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">उसले भन्यो मे आपको जेन से कल कर</span><span lang="HI" style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">रहा हु ! जेन मैले
साउदीमा प्रयोग गर्ने गरेको मोबाइलको
दुरसंचार कम्पनी हो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">मैले फेरी अप्ठ्यारो मान्दै सोधे लेकिन कैसे
मुझे २ लाख रियाल मिलगया </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">?</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">उसले भन्यो ए आपका नसिब हे बिस्तारमा उसले
भन्यो जेन कम्पनीले आफ्नो ग्रहाक मध्येबाट एक जना भाग्यशालि ग्राहाकलाइ २ लाख
रियलको पुरस्कार दिने निर्णय गरेको र गोला प्रथाबाट मेरो नम्बर अर्थात म बिज्जेता
भएको जानकारी गरायो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l</span></b><br />
<a name='more'></a><b><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;">
</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">म खुसिले यति रमाएकी २ लाख रियाल करिब ५६ लाख नेपालि भन्दा
बढी रुपयाको बिजेता बने भनेर तर नि अझ ढुक्क भने थिइन् </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">उसले मलाइ फेरी
भन्यो र मेरो मोबाइल सिम कार्ड पछाडिको नम्बर सम्म दियो र आफ्नो सिम कार्ड पछाडिको नम्बर हेरेर फेरी
उसलाइ कल गर्न भन्यो नभन्दै उसले भनेको मेरो सिम कार्ड पछाडीको नम्बर ठ्याक्कै
मिल्यो र म पनि ढुक्क जस्तै भए र खुसि
हुदै उसलाइ फोन गरे मैले फोन गर्दा मोबाइल कम्पनिमा जसरी नै ब्याक रिंग बज्यो र म
पुर्ण रुपमा बिस्वास्त भए र खुसिले यति रमाएको यो साउदी देश नै कसैले मेरो नाममा
गरिदिए जस्तो भयो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">त्यो पछि उसले मलाइ परेको २ लाख रियालको बारे
बतायो र कम्पनिको सर्त बारे बताउन थाल्यो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> l <br /> <o:p></o:p></span></b><b><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">उसले सोध्यो यो
पैसा तिमि कसरि लिन चाहन्छु अथवा कुन बैंक</span><span lang="HI" style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">मनि ट्रान्सफर अथवा अन्य अन्य मैले बैंक मार्फत
बुझ्छु भने तर मैले भनेको बैंकमा पठाउन उसले मलाइ पैसा लाग्ने बतायो मैले त्यहि २
लाख रियलबाट काटेर लिनु भने तर उसले मानेन र मलाइ ५० रियलको जेन कार्ड पठाउन भन्यो
र फोन राख्यो म घर पठाएर राखेको २० तारिक
सम्म खर्च गरेर र बचेको ९० रियालबाट ५० को जेन कार्ड किनेर उसलाइ कल गरे</span><span lang="HI" style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">उसले कार्ड नम्बर लियो र अझै प्रक्रिया पुरा नभएको र
प्रक्रिया पुरा हुन् अझै अरु ट्याक्स रुपी
पैसा १२०० रियाल कार्ड मार्फत लिने र मैले भनेको बैंकमा पैसा पठाउछु भन्यो मैले म
सग त्यत्रो पैसा नभएको जानकारी गराए तर पनि उसले फेरी भन्यो यदि त्यत्रो पैसा नभए
२०० को कार्ड २० मिनेटमा पठाए सबै पैसा २ लाख रियाल मेरो नाममा पठाउन प्रयास गर्ने
बतायो खल्तीमा ४० रियालमा मात्र थियो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l
</span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">म हतार हतार रासन उधारो
किन्ने बंगालीको बकाला(किराना पसल) मा गएर २०० को जेन कार्ड उधारो मागे
उसले दियो र बाहिर आएर उसलाइ फोन गरेर कार्ड नम्बर दिए उसले भन्यो अब करिब
प्रक्रिया सकिएको र अब २ मिनेटमा कल
गर्नु सबै बिवरण र पैसा पठाएको कोर्ड दिन्छु भन्यो र म हतार र आवेग दुवैमा २ मिनेट पर्खे र उसलाइ फोन गरे उसले फेरी १००
को कार्ड पठाउनु पर्ने भयो मैले मिलाउन सकिन भन्यो र १०० को कार्ड पठाए पैसा
ट्रान्सफर गरि दिन्छु भन्दै आमाको कसम र भगवानको कसम खायो र म उ सग आफ्नो दुख सुनाउदै
थिए उ भने तेरो मात्र ३५० रियाल खर्च भएर २ लाख रियाल आउछ किन पिर गर्छस भन्यो म
फेरी रासन उधारो किन्ने बंगालीकोमा गएर
१०० को कार्ड मागे उ अचम्म हुदै मलाइ सोध्यो यत्रो कार्ड किन किनेको स्वाभाविक नै
थियो म १० रियाल भन्दा माथि कार्ड नकिन्नेले ३०० रियालको किनेको देखेर मैले २ लाख
रियालको लट्री परेको कहानी सुनाए र बंगालीले मलाइ गालि गर्दै भन्यो तलाई कसैले
फसाएको छ मलाइ पहिले किन नभनेको भनेर भन्यो म छागाबाट खसे जस्तो भए फेरी एक कल
गरेर म गरिबलाइ किन यसरि ठागिस भनेर दुखेसो पोखे म दुखी हुदै थियो उसले</span><span lang="HI" style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"> </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">हत्त न पत्त फोन काट्यो मैले फेरी उसलाइ फोन गरे तर उसले
मोबाइल स्विच अफ गरि सकेको थियो </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">यो मेरो जीवनमा घटेको घटना भने होइन </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">तथापि साउदी अरब
यस्तै बहानामा कयौ नेपाली दाजु भाईहरु फस्ने गर्नु भएको छ </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l </span><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 115%;">कथालाइ आफ्नो
जिन्दगीमा पर्न सक्ने र अरुलाइ परेमा जानकारी दिनु हुन् सम्पुर्णलाइ आग्रह छ </span><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal;">l<o:p></o:p></span></b><b><br /></b></div>
<span style="font-size: 14.0pt; line-height: 115%; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI;"><b> <o:p></o:p></b></span><br />
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal">
<h3>
</h3>
</div>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-83349905975276318672016-10-10T11:33:00.000-07:002017-02-18T12:34:12.454-08:00अरबबाट दशैँ सम्झदा l<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<div style="clear: both; text-align: center;">
<h3>
<b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">-राममणि अधिकारी </span></b></h3>
<h3>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpp__ZTF1oiek-Dlm-bhQqr47pXsch4LQskYsj7KSR3MTHnB7hGq9ytxn2XBbd4tBukSW0yXGezONGYj88qRadfc2OBdf3mZPC0tE7mTyf4lkZlWYk5kdslsxfTgGtDC7FD_AlQhTC0fg/s1600/Saudi_Arabia-01b.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpp__ZTF1oiek-Dlm-bhQqr47pXsch4LQskYsj7KSR3MTHnB7hGq9ytxn2XBbd4tBukSW0yXGezONGYj88qRadfc2OBdf3mZPC0tE7mTyf4lkZlWYk5kdslsxfTgGtDC7FD_AlQhTC0fg/s200/Saudi_Arabia-01b.jpg" width="200" /></a><b> </b><b> </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">साउदी अरब</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अरबको सबै भन्दा ठुलो देश</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">यो घाममा मरी</span></b><b>-</b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">मरी
डेढेर पसिनामा भिजेर भबिस्यमा सुन्दर घर बनाउने र सितल जिन्दगी
बिताउने अबिलाषामा ५ लाख भन्दा बढी नेपालि पसिनाको साथ् साथै आशु बगाउने बाध्य छन्
</span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बर्षको २ चोटि अर्थात् दशैँ र तिहारमा अक्सर घरको यादमा नकाल्पिने नेपालि
भेट्न गार्हो हुन्छ </span></b><b>l</b><b> </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बद्रि पंगेनीको गित आमा बिदा पाउदिन अहिलेको दशैंमा आमा घरमा आउदिन प्रदेशमा
प्रदेशीले दशैँमा धेरै सुन्ने गित हो </span></b><b>l</b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , serif;"> </span><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पंगेनीको गित सुन्दै एकजना साथि भन्दै थिए ढुङ्गाकै मन
हुनेको पनि आँखा रसाउछ यो गित सुन्दा ।</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दशैँको आगमन </span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अशोजको बिहानी चिसो चिसो हावा बिहानी पख सीतको
थोपा पातमा लुकामारी खेलेको अनि कलिलो घाम लाग्थ्यो । त्यहि ओसिलो पातमा टल्केको
देख्दा मन हार्षित हुन्थ्यो तर
जन्मभूमीबाट टाढा रही कर्म थलो यो खाडि भूमिमा बसेर देशैको अनिभुती गर्दा मन खै कता कता हराए जस्तो हुदो रहेछ ।
आफ्ना साथीहरुले दशैँको शुभकामना गरेको देखेर झस्कन्छु खोइ आज परिवार सग दशैं
मनाउने सौभाग्य नपाएको करिब ८ वर्ष भएछ</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">। सोच्दछु</span></b><b> </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">म जस्ता लाखौ नेपालीहरु म जसरी नै कयौ
दशैँको अनुभूति खाडीबाटै गर्दैछन् म जसरी ८ वर्ष मात्र होइन २७ वर्ष सम्म खाडीमा
श्रम गर्ने नेपाली भेटेको छु मैले</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर ति तमाम नेपालीहरु रहरले होइन बाध्यताले आफ्नो उर्जाशिल समय पुरै खाडीमा
बिताउन बाध्य छन् ।</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">लाग्छ उनीहरुलाइ
अहिले चाडपर्वको अनुभूति नै हुन छाड्यो</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">होला जीवनको २० औ वर्ष सम्म अर्काको मुलुकमा रगत पसिना बगाएको
पिडा हाम्रो सरकारले न कहिल्यै बुझ्यो न त् प्रयास नै गर्यो</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">।</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हो पक्कै देश छोडेर प्रदेश बस्नुको पिडा सबैमा छ मात्र यसलाइ सामान्य रुपमा लिनुको
बिकल्प के नै छ र </span></b><b>? </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">घरमा परिवारलाइ अर्को दशैँमा घर आउछु भनेर ठाटेको पनि धेरै बर्ष भयो र यो बर्ष
पनि दोहोरियो </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">परिवारलाई विदेश गाएकाआफ्ना सन्तान दशैंतिहारमा घर आइदिए हुन्थ्यो जस्तो लाग्छ ।
अनि</span></b><b>, </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">हामी परदेशमा पसिना चुहाइरहेका दुखि सन्तानलाई
चाडबाडमा परिवार भेट्न नपाउँदा दुःख लाग्छ । नलागोस् पनि कसरी </span></b><b>? </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बल र बैंस छँदासम्म परिवारबाट टाढिनुपर्ने</span></b><b>, </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">बुढ्यौलीले छोपेपछि परिवारको खोजी गर्दै देश फर्कनुपर्ने ।
व्यक्त गरेर ब्यक्तै गर्न नसकिने यी पिडा छन् लाखौ नेपालीको </span></b><b>l</b><b style="text-align: left;"><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सानो कोठामा दुइतले फलामे खाट माथि सुतेर देखेका यी कयौ
सपना भन्दा पनि कहाली लाग्दो छ हामि जस्तै कयौ नेपालीको लाश यहि दशैँ तिहारको
समयमा पनि आउदै छन् हासो र रोदनको यी सबै त्रिबेणी हेर्न धेरै टाढा पुग्ने पर्दैन
त्यहि सिनामंगल एयरपोर्ट बाहिरि गेटमा आएर हेरे पुग्छ </span></b><b style="text-align: left;">l </b><b style="text-align: left;"><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पैसा कमाउन विदेश पसेको छोरो बाकसमा लाश बनेर आउदा समेत
यस्ता पर्व मान्नै पर्ने अभिभावक कयौ छन् </span></b><b style="text-align: left;">l </b><b style="text-align: left;"><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">केहि दिन अघि
यस्तै समाचार बन्यो जिउदो हुदा पैसा कमाउन
नसकेका उनि लास बनेर पैसा लिएर आए </span></b><b style="text-align: left;">l </b><b style="text-align: left;"><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">यस्ता खबर </span></b><b style="text-align: left;"><span lang="HI"> </span></b><b style="text-align: left;"><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अरब र मलेसियाबाट नेपाल आउने क्रम झन् झन् बढ्दै छ यी घटना सुनेर प्रदेशमा आशु
झार्ने प्रदेशी सधै यस्तो समाचार आफु बन्नु नपरोस भनेर धेरै पुकार गर्दैछन् </span></b><b style="text-align: left;">l</b></h3>
<h3>
<a name='more'></a><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">चाडपर्वहरु</span></b><b><span lang="HI"> </span></b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">सादा जीवनलाई रंगिन बनाउन जीवनमा एउटा अनौठो रंग बोकेर आउँछन्। त्यसमाथि पनि
महान चाड दसैं बिछोडमा मिलन लिएर आउँछ।
गाली गलौजका ठाउँमा आशिर्बाद ल्याउँछ।
धुलो मैलो र हिलो को सट्टामा सुन्दर मौसम लिएर आउँछ। गर्मि घटेर धेरै जाडो पनि
ल्याउदैन कति मज्जा ल्याउछ हो यदि दशैँले एउटा नयापन पक्कै बोकेर आउछ </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर नियतिले ठगेको भन्ने वा अरु केहि प्रदेशमा दुख पाएर दुखि
जीवन बिताउने नेपालि लाखौ छन् </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पुराना दिन
सम्झेर ल्याउदा दशैँ आउदा स्कुलको ड्रेस नै किन नहोस कति मज्जा लाग्थो लगाउन यी
सबै कुरा सम्झेर यो मरुभूमिमा जिन्दगी बिताउन थालेको आज करिव ८ वर्ष हुन् थालि
सक्यो र जारि छ </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">यी तमाम कुरा झन् झन् ताजा हुनु नै पर्व चाहिने
होइन चाहि होइन </span></b><b>l</b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">अझ छुट्टिमा घर आउदा परिवार र ति साना
नानिले नौनी जस्तो कमलो र कलिलो हातले
मेरो आँखाको आँसु पुछिदिदाको क्षण चाड पर्वको बेला झल् झल् आउदो रहेछ </span></b><b>l</b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">औसत नेपालीको
भनाइ मान्ने हो भने देशमा काम गर्ने माहोल छैन</span></b><b> l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">तर पूर्णरुपमा यो नै सबै कारण भने होइन तर
देशको स्थिति बारे हामि सबैले जानेकै छौ</span></b><b> l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">२०/२१ मा खाडि छिरेको केटो आज ४४/४५ हुदा सम्म यहि खाडिमा पसिना बगाउदै छ र उ
आफै जान्दैन अझै कति बर्ष यसरि नै यो मरुभूमिमा रगत पसिना बगाउनु छ भनेर अबिबाहित
प्रदेशी भएको उ आज हजुरबा हुदा सम्म प्रदेशमै छ </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">छोराछोरीबाट गरेको आशा पुरा नहुदा उ सग निराशको
सिमाना कयौ छन् </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">नेपाल फर्केर के काम गर्ने</span></b><b>,</b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">खाइ आएको यत्रो तलव कसरि छोड्नु</span></b><b>,</b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> परिवारको समस्या पुरा गर्दै जादा मास्टर गरेको
सन्तानको भबिस्य बारे समेत चिन्ता गर्ने बाध्य छन् प्रदेशमा उनको अभिभावक कयौ
मास्टार सकेकाले समेत काम पाउन सकेको छैनन् देशमा
</span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">कयौ बर्ष बिदेसिनुको पिडा हरेक वर्ष दशैँ-दशैँमा यसरि
व्यक्त गर्ने नेपालीको संख्या हजारौ छ </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">दशैँ हाम्रो एउटा
सस्कृत मात्र हो जुन हरेक बर्ष आउछ जान्छ तर पनि प्रदेश हिड्ने नेपालीको संख्या
दिन दिने बढेको पाइन्छ देशमा रोजगारको प्रत्याभूति नहुनु र आफ्नो योग्यता अनुसार
काम नपाइनु ले यो संख्या झन् झन् बढेको छ </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">आउदा दशैँहरुमा
देशमा शान्ति सुरक्षा रोजगारिको
प्रत्याभूति भएको र प्रदेशमा दुख गर्ने नेपाली नेपाल फर्केर केहि गर्ने बाताबरण
बनोस </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">पर्व आउने जाने त् भइ हाल्छ यो २/४ दिनको भावनाले दुखु हुनु पर्छ भन्ने त्
होइन </span></b><b>l </b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">म प्रदेशी बन्नाले नै मेरो घर परिवारको गर्जो चलेको छ भनेर खुसि हुनुपर्छ नेपालि चलचित्र प्रदेशी नभनमा व्यक्त भएको गित
जसरी घरको माया लागेर पो प्रदेशीयको हजुर ..... सम्पूर्ण घरदेशी र परदेशी नेपालि
दाजुभाइ </span></b><span style="font-family: "mangal" , serif;"><b>दिदिबहिनीहरु </b></span><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;"> लाइ बिजयदशमीको धेरै</span></b><b>-</b><b><span lang="HI" style="font-family: "mangal" , "serif"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: HI; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">धेरै शुभकामना </span></b><b>ll </b></h3>
</div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-34405055598113512422016-01-14T14:24:00.002-08:002017-02-18T12:34:45.990-08:00तारुकाको गोरु जात्रा सग जोडिएको मेरा अतित <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<b>तारुकामा गोरु जात्रा हुने ठाउ भन्दा मेरो घर करिब २५ मिनेटको दुरीमा पर्छ । गोरु जात्रा कहिले देखि सुरु भयो भन्ने ठ्याक्कै बालाइ सोध्दा पनि थाहा छैन भन्नु हुन्छ । म आफु बुझ्ने भए पछि घरमा हुदा सम्म अथवा १० कक्षा पढ्दा सम्म हरेक सालको गोरु जात्रा मेरो लागि प्रतिक्षाको बिषय हुन्थ्यो । २ कक्षामा पढ्दा बा सग ३ रूपया लिएर मज्जा सग माघे सक्रान्ति मनाएको अझै ताजा छ । बाले कहिल्यै एक्लै जान दिनु हुन्न थियो बाको काधमा बसेर गोरु जुधेको हेर्दा आफु ६ फिट अग्लो भएको भान हुन्थ्यो । मैले आफ्नो बालापन देखि बाबाट पाएको माया सधै ताजा छ आज बा बच्चा जस्तो हुने बेला भएको छ भने बा जस्तो जिन्दगिको हरेक गतिबिधि सग बाले दिनु भएको माया हरेक पल ताजा छ । हिजो जाडो हुदा बाले मेरो खुट्टा च्यापेर जाडो भगाउनु हुन्थ्यो । आज म परिवार सग साथमा नभए पनि आफ्नो छोरी सग यस्तै अभिनय गर्छु । अनि भन्छु तिमिहरु पनि गोरु जात्रा हर्ने जाउ है बाले काधमा हालेर तिमिलाइ गोरु जुधेको देखाउनु हुन्छ । गोरु जात्रा सग २०५७/५८ साल अझ यादगर बनेको छ हामि दाजु भाइ र साथि बिष्णु र माधव हाम्रै उमेरका साथिले बिना कारण झगडा गरेर लखेटेको समय समझदा अहिले आफैलाइ अचम्म लाग्छ खै ति हामिलाइ लखट्ने ति साथिहरुले यी कुरा भुले कि सम्झदै छन् ?</b></h3>
<h3>
<b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3Ghk_MaHvMrdxjOM8eAvpcZ4Kq_pahSkZ4zM9Rn2PjQpbyYMCKME4aFDR5TmSKe2g9PyL5U1UzGUo3aFTKuaGG21uK-ATa1e2v-dpFtO9IrbUeS284rgBBAJd6-TkXsuCxH3ssl1iHR8/s1600/bul1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="263" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3Ghk_MaHvMrdxjOM8eAvpcZ4Kq_pahSkZ4zM9Rn2PjQpbyYMCKME4aFDR5TmSKe2g9PyL5U1UzGUo3aFTKuaGG21uK-ATa1e2v-dpFtO9IrbUeS284rgBBAJd6-TkXsuCxH3ssl1iHR8/s400/bul1.jpg" width="400" /></a><span style="text-align: left;"><span style="color: #0000ee;">फोटो साैजन्य: गुगल </span></span></b><a name='more'></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg13oNc8mwMWEL9GBz_e9JDlYlqObGaN4U2mJ4e9XSpwpBQYnJzHt_XpYTibWlfgE0SIN9g5UbWLE8mPBmyHKZl54d3PMNCdrlfuNOFoEevz-GmbV7FdJiure9wny5W3FQJnz_8bg-etgI/s1600/bul1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b><img border="0" height="263" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg13oNc8mwMWEL9GBz_e9JDlYlqObGaN4U2mJ4e9XSpwpBQYnJzHt_XpYTibWlfgE0SIN9g5UbWLE8mPBmyHKZl54d3PMNCdrlfuNOFoEevz-GmbV7FdJiure9wny5W3FQJnz_8bg-etgI/s400/bul1.jpg" width="400" /></b></a><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXQXAtyyFSDYNvmQ-eT_oHCvPSY-aeLH-CGhbn0ca5FHdgboVrzWM_LVRL3KwweLBc2-NejzkbivBdAac4ctpsnmhWIy1VJx89qZsAJ96-eiSsPgaK0xWDIA4vrMTDjq7CWSkP-aYDVc4/s1600/bul2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXQXAtyyFSDYNvmQ-eT_oHCvPSY-aeLH-CGhbn0ca5FHdgboVrzWM_LVRL3KwweLBc2-NejzkbivBdAac4ctpsnmhWIy1VJx89qZsAJ96-eiSsPgaK0xWDIA4vrMTDjq7CWSkP-aYDVc4/s400/bul2.jpg" width="400" /></b></a><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw-qNwMTxaCobnPTBsgoS9NJc8YEKYGeqtd1pFgzr_42gSD-2o3ahtE6sKFNugR7WwT9gklOpVY-iGrwiqKZ60kSavxBxxI12Z_PvO8sQ9Z-3HmMpjtnH0A9c3-uCqGQHBbH6b2DDzaNU/s1600/bul3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw-qNwMTxaCobnPTBsgoS9NJc8YEKYGeqtd1pFgzr_42gSD-2o3ahtE6sKFNugR7WwT9gklOpVY-iGrwiqKZ60kSavxBxxI12Z_PvO8sQ9Z-3HmMpjtnH0A9c3-uCqGQHBbH6b2DDzaNU/s400/bul3.jpg" width="400" /></b></a><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwe7K_vQPDZJek5ynKFJ1tkup-xE_2E5vkmZUH5x-VSXhr81vaAjZXxkoEUcZIlXvQqqrjQtVySpPhFXE6WviwaNtCxL_pdzXpH4y8K0kPGzqDNVynGZUss6yVaE7u7tX0NmoJgjFpeOA/s1600/bul4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwe7K_vQPDZJek5ynKFJ1tkup-xE_2E5vkmZUH5x-VSXhr81vaAjZXxkoEUcZIlXvQqqrjQtVySpPhFXE6WviwaNtCxL_pdzXpH4y8K0kPGzqDNVynGZUss6yVaE7u7tX0NmoJgjFpeOA/s400/bul4.jpg" width="400" /></b></a><br /><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3oOUHBq8hWNKjuz906kmGPpioD6uKfi8Ok0epLlRbYBDkhJPEjIRbLnNnnM-vOiuhY8xd30-mhQrA2_k-yBc7xZTxaRqnAMoGKdkkAogJ1SfJmOc6OtalhPmxYDebHtB6HUEbFHc3fbU/s1600/bul5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3oOUHBq8hWNKjuz906kmGPpioD6uKfi8Ok0epLlRbYBDkhJPEjIRbLnNnnM-vOiuhY8xd30-mhQrA2_k-yBc7xZTxaRqnAMoGKdkkAogJ1SfJmOc6OtalhPmxYDebHtB6HUEbFHc3fbU/s400/bul5.jpg" width="400" /></a><span style="text-align: left;"><span style="color: #0000ee;">फोटो साैजन्य: गुगल डटकम </span></span></b></h3>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<b> किंवदन्ती अनुसार बझाङका राजा जयपृथ्वीबहादुर सिंह मामाघर आएका बेला गोरु जुधाएको हेर्न मन गरेपछि मामासँग जिद्दी गर्दा मामाले भाञ्जाको मन बुझाउन जुधाइदिएको भन्ने छ। तर, यहाँका स्थानिय अनुसार यो मात्र खास कारण होइन ।अर्थात्, यसको इतिहास अस्पष्ट छ। यसको इतिहास जयपृथ्वीबहादुर सिंहसँग जोडिएको कुरा गाउका पुराना बुढापाकाहरु बताउछन ।गाउँका टोलटोलका बारीमा गोरु जुधाउने भएकाले माघेसंक्रान्ती बच्चा देखि बुढा सम्म उत्तिकै प्यारो छ ।</b></h3>
<h3>
<b> म सानो हुदा तेर्सेपानि मुनिको ठुलो पाटो अनि बरचौउर अनि पछि चन्दनी कट्टर बोट मुनि गोरु जुधाउने गरिन्थ्यो । तर अहिले जस्तो त्यो समय त्यति व्यापक थिएन मिडियाको बिकाशले गर्दा देशमा चलेका पत्रपत्रिका र वेबहरुमा पनि कभर स्टोरी बन्ने गरेको छ । गत वर्ष देखि अन्तराष्ट्रिय मिडियामा समेत स्थान पाउन थालेको छ केहि दिन अघि मात्र बि बि सी नेपालीले समेत तारुकाको गोरु मेला बारे समाचार बनाएको थियो । राजनीतिले भने गोरु जात्रा पनि प्रभावित छ । ठुला पार्टी सग आबद्द स्थानीयहरु गोरु जात्राको आयोजक बनेर आफ्ना नेतालाइ प्रमुख अथिति बनाउन लालाहित हुन्छन । केहि वर्ष देखि पालै पालो कांग्रेस एमाले र माओबादि चक्रिय रुपमा आयोजक बन्ने गरेका छन । मेला आयोजनाको लागि गा बि स ले ४० हजार बजेट दिने गरेको छ तर यो कार्यक्रम गर्नको लागि पुग रकम भने होइन । गोरु जात्राले तारुकालाइ देशले नै चिन्ने एउटा गाउ बनेको छ । अन्तरिक पर्यटनमा समेत गोरु जात्रा सहयोगी बनेको छ प्रदेशमा बस्ने तारुका वरपरका बासिन्दाहरु दशैँ तिहार मात्र होइन माघे सक्रान्ति समेत एउटा घर आउने बहाना बनेको छ । हरेक साल माघ १ आउँन लाग्दा मलाइ बारीको कान्ला कान्ला हाम फालेको ऐठे दालमोठ उखु बदम खाएको र साझ परे पछि जोर चौताराको उकालो लागेको अतितले धेरै धेरै याद दिलाउछ ।</b></h3>
<br /></div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-5763935531355651072015-11-20T09:22:00.001-08:002017-02-18T12:35:12.623-08:00झोलामा सती प्रथाको बारे केहि जानौ <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
<br /></h3>
<h3>
कृष्ण धारावासीले लेख्नु भएको पौराणिक कथालाइ आधार मानेर बनाइएको झोला फिल्म अनलाइनमा प्राप्त हुन थालेको छ<a href="https://www.youtube.com/watch?v=tvSSDYsOHxw">https://www.youtube.com/watch?v=tvSSDYsOHxw</a> चलचित्र हेर्न यो लिंकमा थिच्नुहोस् <span style="background-color: #f6f8f8; color: #333333; font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 13px; line-height: 20px;">।</span> करिव डेढ घण्टाको यो फिल्मले महिलाहरुप्रति धर्मको अडमा हुने अत्याचारको एउटा झलक प्रस्तुत गर्दछ । कृष्ण धारावासीको उपन्याश "झोला" मा आधारित यो फिल्म दर्शनीय रहेको छ । सामन्तवादी हिन्दु समाजका कथित उपल्लो वर्ग समुदायका महिलाहरुले विगतमा भोग्नु परेको पीडा पर्दामा अभिव्यक्त भएको छ । फिल्म हेर्दा जो सुकैको पनि आँखा रसाउँछ । लेखक निर्देशकहरुको परिकल्पना प्रशंसायोग्य रहेको छ । सवै कलाकारहरुको भूमिका कलात्मक रहेको छ ।<br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigNHZPLebezowqi1gcl9KJa-if2WTsv7vRUb-LnC2gvkTt4ayO6N1yndwJcBNsA6nSSLKHGmTRN6ujNOKIK8VDEmc4F2ljiR7r2R_BXzoXARqXZGi5RlDmC0LoGqLUIcdhxf3Uzxhkuh8/s1600/Jhola.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigNHZPLebezowqi1gcl9KJa-if2WTsv7vRUb-LnC2gvkTt4ayO6N1yndwJcBNsA6nSSLKHGmTRN6ujNOKIK8VDEmc4F2ljiR7r2R_BXzoXARqXZGi5RlDmC0LoGqLUIcdhxf3Uzxhkuh8/s320/Jhola.jpg" width="320" /></a>गुप्तकालीन भारतमा शुरु भएको सती प्रथा लिच्छवी कालमा नेपाल प्रवेश गरेको थियो । यही समयमा सामन्ती सँस्कृति मौलाउन शुरु गरेको हो । सत्तरी वर्षका बुढाले सात वर्षकी कन्या पनि विवाह गर्दथे । कन्यादानलाई सवै भन्दा महान र उत्तम दान मानिने सँस्कारको विकास भयो । समाजमा महिलाहरुलाई नानी पाउँने मेसिन र भोगविलाशको वस्तु मानियो । धेरै पत्नीहरु जुटाउन सक्ने पुरुषलाई मर्द (बहादुर) मानिन्थ्यो । भगवान शब्दको एउटा अर्थ त धेरै श्रीमतीहरुको पति भन्ने पनि लाग्छ ।<a name='more'></a>एकल महिलाहरुले अधिकार प्राप्तिको निम्ती आवाज उठाउन नपाउन् भनेर उनीहरुलाई लोग्नेको लाशसँगै ज्युँदै जलेर मर्नु पर्ने नियम बने । अघिल्लो युगको मात्रृसतात्मक समाजमा महिलाहरुको इज्जत र हालिमुहाली रहेको कुरा सुनेका महिलाहरुले अधिकार माग गर्ने सम्भावना पनि थियो । सती गएकी महिला स्वर्गमा पतीसँगै बस्न पाउँछे भनियो । र खासगरी उपल्लो जात मानिने व्राह्मण क्षेत्री परिवारका महिलाहरुलाई सती जान अनिवार्य वनाइएको थियो । मृत्यु पछि पनि पुरषलाई खानेकुरा र भोग गर्ने वस्तु (पत्नी) आवश्यक पर्छ भन्ने विश्वास उत्पन्न गराइएको थियो । स्थापित शासन सत्ताको विरोध गर्न वर्ग शत्रुहरुलाई थुनेर ठेगान लगाउनको निम्ती जेल खानहरु वनाइए । महिलाहरु त थुनिन पनि नपाउँने भए । जीउँदै जलेर धर्म पालन गर्नु पर्ने भयो । धर्मको नाममा महिलाहरुको बाँच्ने अधिकार पनि हरण भयो ।<br />फ्रान्सेली इतिहाँसकार सिल्भाँ लेभिले हिन्दु अधिराज्यको इतिहास नामक पुस्तकमा लेखेका छन "लोग्ने मरेपछि लोग्नेको लाशसितै स्वास्नी मान्छेहरु ज्युउँदै पोलिन्छन । यसलाई सती प्रथा भनिन्छ । अधिकांश विधवाले म सती जान्न भने पनि अभिभावकलहरुले कर लगाएर नै सती पठाउँछन् ।" सँस्कृतिविद् निनु चापागाँई लेख्नछन् "पुरुषको अनुगामिनीका रुपमा प्रतिछाँयासरह नारीलाई हिडनु हिन्दु विवाह पद्धतीले सिकाउँछ । सती प्रथा यसैको चरम रुप थियो ।"<br />नेपालमा जनस्तरको इतिहास लेखिन शुरु भएको छैन भने पनि हुन्छ । इतिहासकारहरु राजामहाराजाहरुका दरवार वरिपरि परिक्रमा गर्दै आएका छन् । नेपालका राजाहरुले शास्त्रका ज्ञाता मानिने विद्धानहरुलाई दरवारमा पालेर आफ्ना वंशावली लेख्न लगाउँने गर्दथे । यस्ता ९ जना विद्धानहरुको समुहहरुलाई नवरत्न भनिन्थ्यो । राजा मर्दा जति धेरै रानीहरु र रवौलीहरु सती गए त्यो राजाको त्यती बढी महिमा गरेर इतिहास लेखिन्थ्यो ।<br />काठमाण्डाँैका राजा प्रताप मल्लसँग ३५ वटी महिला सति गएको इतिहासमा पाइन्छ । त्यसैगरी नरेन्द्र मल्ल सँग १० वटी र गोरखाका राजा नरभुपाल शाह मर्दा १ वटी र पाटनका योग नरेन्द्र मल्ला सँग ३३ वटी, भक्तपुरका रुद्र मल्लासँग ४ वटी, पृथ्वी नारायाण साहसँग एउटी रानी, २ वटी भित्रेनी र ६ वटी सुसारे गरी ९ जना महिला सती गएका थिए । प्रताप सिंह शाहका १ रानी, २ मित्रेनी र ६ वटी सुसारेहरु सती गएका थिए । एक महिनाकी सुत्केरी उनकी एउटी सुसारेलाई पनि घिसार्दै सती पठाइएको थियो । विर्गाणयुद्ध विर विक्रम साह सँग १ र जंगवहादुर राणाका रानीहरुलाई करकापमा पारेर सती पठाइएको थियो ।<br />मृत्यु भनेको चोला बदल्नु हो । आत्म अमर छ । तसर्थ धर्मात्मा पतिपन्तीहरु स्वर्गमा सँगै निवास गर्ने भएकोले इश्वरले उनीहरुलाई सहकार्यको वातावरण उपलव्ध गराइदिएको छ भन्ने प्रचार गरियो । सुधारवादी भनिएका राजामहाराजाहरुले पनि धर्म खलबलिन्छ भन्ने वहानामा सती प्रथा उन्मुलन गर्न चाहेनन् । राजा राजेन्द्रले १२ वर्ष मुनिका विधवालाई सती जान नपर्ने नियम बनाए पनि पूर्ण निषेध गरेका थिएनन् । दरवारको राजनीतिमा हस्तक्षेप गर्न सक्ने महिला प्रतिदन्द्धीलाई दवाउन र कमजोर गराउन पनि सती प्रथा अनिवार्य गरिएको थियो । भिमसेनथापाले रण बहादुर शाहकी रानी राजराजेश्वरीलाई सती जान वाद्य वनाएका थिए ।<br />जंगबहादुर राणाले आफ्ना नातेदारहरुमा यो अमानवीय प्रथा हटाउने प्रयास गरेको विद्धानहरुले उल्लेख गरका छन । उनको पालमा १६ वर्ष भन्दा मुनकिी विधवा वा १६ वर्ष उमेर नपुगेको छोराकी आमा सती जान नपर्ने नियम बनाए । पाँच वर्ष मुनिकी छोरीकी आमा वा दुई भन्दा बढी लोग्नेकी स्वास्नी भएमा पनि सती जान नपर्ने भयो । गर्भवती या सुत्केरी अवस्थामा पनि सती जान नपर्ने गराए । सम्भन्धित विधुवाको मालिकले सती जान वाध्य पारेमा ६ वर्ष कैद र सम्पत्ती हरण हुने भयो । सती जान खोज्ने महिला व्राह्मण भएमा जन्म कैद र अन्य भएमा सर्वस्व हरण सहित मृत्यु दण्ड दिने कानून बन्यो ।<br />विधुवा विवाहको अुनमति नभएको समाजमा एकल महिलाहरुको अवस्था दयनीय नै हुने गथ्र्यो । सती नगएकाहरुलाई शारीरिक सुखभोगको लालसा त्यात्न नसकेकी चण्डाल्नीको आरोप लाग्ने गर्दथ्यो । मर्नु भन्दा वहुलाउन निको ठानेर सती नगएकाहरुको न समाजमा इज्जत हुन्थ्यो न त सुखी जीवन नै । छोरी पाएका वुवा आमाहरु ७२ महिना उमेर पुगेकी छोरीको विवाह वुढासँग पनि गरिदिन तयार रहने जमानामा कुनै पनि पुरुष सामान्यतया पुरुष राँडी र चण्डाल्नीको पोइ वन्न तयार पनि हुँदैनथ्यो ।<br />सती प्रगथासँग धार्मिक आस्थाको अतिरिक्त आर्थिक कारण पनि गाँसिएको हुने गथ्र्यो । सती पठाए पछि विधुवालाई जीवनभरि लाउँन खान दिएर पाल्न पर्ने पनि भएन । अंश दिनु पनि परेन । जग्गा जमिन टुक्रिने भएन । ठूलो पाटो या ठूला खेतको धनी रहन पाइने भयो ।<br />भारतबाट सुरु भएको सती प्रथा भारतमा समाज सुधारकहरुको प्रयासले उन्मुलन भए पछि नेपालमा पनि सकारात्मक असर प-यो । भारतमा समाज सुधारक राममोहन जस्ता व्यक्तिहरुले सति प्रथा उन्मुलन सम्वन्धमा उठाएको आवाज व्रिटिस शासकहरुले वेलायतका वादशाह समक्ष पुराएर संसदले कानुन वनाएर सती प्रथा खारेज ग-यो । सती जान उक्साउने र जान खोज्ने दुवैलाई दण्ड सजाय हुने कानूनी प्रावधान राखियो ।<br />सामाजिक कुरितीहरु हटाउँन आवाज उठाउनेहरु प्रति नेपालका राणाहरु सहनशील नहुदानहुदै पनि अग्रेजहरुको सिको गरेर राणा प्रधानमन्त्री चन्द्र समशेरले वि.सं. १९८१ सालमा समयको दवावमा परेर सती प्रथा दण्डनीय करार गरे । उच्च घरानिया नेपालीमहिलाहरुलाई ज्यूँदै जल्नु पर्ने अवस्थाबाट मुक्त गराए । धेरै दुर्गुणहरु भएर पनि चन्द्र शमशेर राणा यस अर्थमा सुधारवादी शासकको रुपमा सम्झना गरिने मध्यमा परेका छन् ।<br />-विभिन्न वेभहरुको सहयोगमा </h3>
<h3 style="text-align: left;">
<br /></h3>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-16610009005429835492015-11-19T05:17:00.006-08:002017-02-18T12:36:25.180-08:00प्रदेशमा बिरामी पर्दा <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="text-align: left;">
कल्पनाको महलमा रमाउन भनु वा घर परिवार धान्न आज प्रदेश बस्न थालेको करिब करिब ६ बर्ष</h3>
<h3 style="text-align: left;">
भएछ । सानो सपना पुरा गर्ने बहानामा परदेश बसाइ अझै बढ्दै छ । हिजो सम्म अविवाहित हुदा पुरा नभएको प्रदेश बसाइ बिवहा पछि झन् लम्मिने सम्भावना धेरै छ र चलिरहेकै छ । प्रदेसमा हुदा घर परिवारको याद आउनु त स्वाभिक नै हो आफु सन्चो राम्रो हुदा । २/४ साल विदेश बिताउनेहरुलाइ विदेश बसाइ बानि परि सकेको हुदो रहेछ । म आफैले पनि प्रदेसमा बसेर ५/५ ओटा दशैँ र तिहार परिवार बिना मनाएको छु भनौ भोगेको छु साउदी अरबमा यो अलि आफ्नो तरिकाले मनाउन सक्ने स्थिति छैन । विगत जसरि नै यो पालिको दशैँ २०७२ रमाइलो नै भयो टिकाकै भोलिपल्ट शुक्रबार परेको थियो भने तिहारको भाइ टिका पनि शुक्रबार नै परेको थियो । टिकाको दिनमा दिदि कोरियामा रहेको भाइ बिष्णु र घरमा फुपू दिदिहरु सग कुरा भयो । चित्त बुझाउनु नै त् हो प्रदेशमा त्यसै दिन मेरो दशा लागेको रहेछ सामान्य रुपमा कल्पना नगरेको घटना भयो कोठा नजिकै सिसामा खुट्टा पर्यो र ६ हप्ताको लागि ओछ्यानमा बस्नु पर्ने भयो । बिगतमा पनि सामान्य बिरामी नपरेको होइन र सामान्य बिरामीलाइ बिरामी नठान्ने म आज ६ हप्ता सम्म ओछ्यानमा पर्दा गारो पक्कै छ फेसबुकमा फोटो हालेर सबैलाइ थाहा दिएर sympathy जम्मा गर्न मन पनि लागेन अझै घरमा थाहा दिदा उता बाट धेरै पिर गर्नुहुन्छ त्यसैले आफैले बनाएको ब्लगमा लेख्ने बिचार गरे अतितको बारे भबिस्यमा आफ्नै अतित सम्झदा अर्कै महसुस पक्कै होला ।</h3>
<h3>
<a name='more'></a><br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5vkwFopztvsNnbg86YCaUVw5_E9cl5lfO4VpEeuVsHLBUNeu9BiOvPwuin6_vsKCK_UWi0WQdjubQ6hjHNp6pz4k0natNyl9RbKVBZbpTO4DuqKS5iXfhmSSBTj8cwHTwqoTwIobUoOE/s1600/Leg2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5vkwFopztvsNnbg86YCaUVw5_E9cl5lfO4VpEeuVsHLBUNeu9BiOvPwuin6_vsKCK_UWi0WQdjubQ6hjHNp6pz4k0natNyl9RbKVBZbpTO4DuqKS5iXfhmSSBTj8cwHTwqoTwIobUoOE/s320/Leg2.jpg" width="180" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbgpm9F1kOYPsJK46kfERaxKn2qTdwXOEOm-cQPVTR6V3S6KvYLRzn0hbY6fQVjnm81tRUYSr6jsjls4Jw_hov4ecK91ygYhMivRM4W2D62zgPG_XtG8yTSI1od7nNOK2UJ2PNuWEUaZs/s1600/Leg3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbgpm9F1kOYPsJK46kfERaxKn2qTdwXOEOm-cQPVTR6V3S6KvYLRzn0hbY6fQVjnm81tRUYSr6jsjls4Jw_hov4ecK91ygYhMivRM4W2D62zgPG_XtG8yTSI1od7nNOK2UJ2PNuWEUaZs/s320/Leg3.jpg" width="180" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuD2uyRJ5zqmmzV_kkDPnDkcLfGvJEn3O_j8K84pvcrDqIu-LTRBuoO_SmRk2aN1yNFJUJveuvleoQXJLftXPC0EESvdOPVubbJ1G7xSvquu4SHNKtXJhm-0yg7xQVMGu1B6pXpfX-a4I/s1600/Leg1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuD2uyRJ5zqmmzV_kkDPnDkcLfGvJEn3O_j8K84pvcrDqIu-LTRBuoO_SmRk2aN1yNFJUJveuvleoQXJLftXPC0EESvdOPVubbJ1G7xSvquu4SHNKtXJhm-0yg7xQVMGu1B6pXpfX-a4I/s320/Leg1.jpg" width="180" /></a><span style="text-align: left;"><span style="color: #0000ee;"><u>मिति </u></span></span><span style="color: #0000ee;"><u>२०१५/११/१३ </u></span></h3>
<h3 style="clear: both; text-align: center;">
</h3>
<br /></div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-88879820797296770122014-10-08T12:00:00.001-07:002017-02-18T12:36:57.786-08:00साउदी अरबमा राजदूतावास, एनअारएनए र पीडित नेपाली<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="text-align: left;">
<b>साउदी अरबमा राजदूतावास, एनअारएनए र पीडित नेपाली</b></h3>
<h3>
<b>-राममणि अधिकारी</b><b>क्षेत्रफ़लको हिसाबले साउदी विश्वको १३ अाैं ठूलो देश हो । जहाँ करिब पाँच लाखको हाराहारी संख्यामा नेपाली कार्यरत छन् । साउदी अरबमा एनअारएनए सदस्य संख्या करिब तीन हजार छ भने बिभिन्न राजनीति पार्टीको भातृ संगठनहरु पनि छन् । उनीहरु सबै नेपाली श्रमिक सेवाको लागि संगठन भन्न छुटाउँदैनन् ।</b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6eR_TbFqGkeN_A-_RI9XXH0NsLdjCiu-Pm3US-3OEF4u4hjyE3aFeeQENiMtT4z_KU_BP7YEBgzTpRLwfNC4M_QVe-Zf7_swMAzfUEP7WZatjrmzUAN0XbeDDpdesjfc0GjdSg6sTWeg/s1600/rammani-adhikari.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><b><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6eR_TbFqGkeN_A-_RI9XXH0NsLdjCiu-Pm3US-3OEF4u4hjyE3aFeeQENiMtT4z_KU_BP7YEBgzTpRLwfNC4M_QVe-Zf7_swMAzfUEP7WZatjrmzUAN0XbeDDpdesjfc0GjdSg6sTWeg/s200/rammani-adhikari.gif" width="153" /></b></a><b>देशको राजधानी रियादमा नेपाली राजदुतावास छ भने दोस्रो सहर जेद्धामा महावाणिज्य दूतावास छ । अर्को ठूलो सहर दमाममा नेपाली राजदूतावासको कर्मचारीसमेत खटाएको छ । तर पनि साउदी अरबमा श्रमिक समस्या जस्ताको तस्तै छ ।</b><b><br /></b><b><br /></b><b><br /></b><b><br /></b><b><br /></b><b><br /></b><a name='more'></a><b>एनअारएनए भित्रको अन्तरिक कलह</b><b>साउदीमा करिब तीन हजारको हाराहारीमा एनअारएनए सदस्य छन् । जुन संख्याको आधा संख्या २०१४ मा मात्र बनेको हो । पासपोर्ट सहजीकरणलार्इ मूल नारा लिएर खास गरि ताबुक र अलकासिम क्षेत्रमा पासपोर्ट बनाउने सेवासगै एनअारएनए सदस्य थप्ने भित्रि चाल एनअारएनए साउदीले लियो । सदस्य संख्या १२ सयको हाराहारी पुग्दासम्म केन्द्र चुप बस्यो । पछि यी क्षेत्रहरु सदस्य संख्याको आधार बनाएर आफू नेतृत्वमा पुग्नुपर्ने माग राखे तर केन्द्रले अनेक चालबाजी गरेर ति क्षेत्रहरुलार्इ आर्थिक हिनामिनाको दोष लगाएर अघि बढ्न दिएन ।</b><b>तर पनि उसले साउदीका मुख्य सहरसहित उत्तरमा १५ सय किलोमिटर ताबुक ६ सय किलोमीटर उत्तरपूर्वी सहर हाफर अल वतन र ४ सय ५० किलोमीटर उत्तरपश्चिम अल कसीममा समेत आफ्नो क्षेत्रहरु विस्तार गरेको छ । यतिको क्षेत्र समावेश भएको एनअारएनए आफैमा मिल्न सकेको छैन, जसको केन्द्र र क्षेत्रबीच सुमधुर सम्बन्ध छैन ।</b><b><br /></b><b> <span style="color: red;"> "एनअारएनएभित्र आफ्नै गुट छ,</span></b><span style="color: red;"><b> जो देखा पर्दैन तर सबै काम आफै गर्छ,</b></span> जसले कुनै व्यक्तिलार्इ जुन सुकै बेला<br /> पनि हटाउन पनि सक्छ "।<br /><b>केन्द्र आफूले भनेको मान्ने योग्य होस् या नहोस् पदमा ल्याउन खोज्छ जो आफ्नै बुद्धि र बिबेकले केहि गर्न सक्दैनन तर पनि उसले केन्द्रले गरेको जे पनि मान्छ कति सम्म भने गत मे महिनामा एनअारएनए महाधिबेशन भयो त्यो कुनै पनि संचार माध्याममा समाचार बन्न सकेन किन कि यो जनता सम्म पुर्याउदा हाँस्यास्पद हुन्छ भनेर उसले यो मिडियामा ल्याउन चाहेन । निर्वाचन समितिले प्रकशित गरेका अन्तिम उमेरद्वार सूची भन्दा बाहेकका व्यक्ति समेत नेतृत्वमा आए महाअधिबेशनबाट सपथग्रहण गरेको ब्यक्ति हटाएर आफूखुशी पदसम्म बाँडियो । एनअारएनएभित्र आफ्नै गुट छ, जो देखा पर्दैन तर सबै काम आफै गर्छ जसले कुनै व्यक्तिलाइ जुन सुकै बेला पनि हटाउन पनि सक्छ ।</b><b>पदमा पुर्याउन खोज्छ योग्य अध्यक्ष भए उ उसलाई हटाउन सक्छ अनि अयोग्य अध्यक्ष पदमा ल्याउँछ, अनि आफ्नो हैकम गर्छ । जसको टट्कारो उदाहरण २०१३ -२०१५ को कार्यकालमा निर्वाचित अध्यक्ष पुरुषोत्तम दाश श्रेष्ठलार्इ पदबाट हटाइ ८/१० महिना यत्तिकै चलायो र पछि आफूले भन्नेको मान्ने मान्छेलाइ अध्यक्ष बनायो जुन समूह राजदुतावाससँग कुनै समन्ध जोड्न चाहदैन, सधैं बिरोध मात्र गरिरहन्छ । समस्यामा परेको श्रमिकको समस्यामाथि पुग्न नसकेपछि कसरी समाधान होस् किन कि एनअारएनएले आफै समस्याको हल गर्न सक्दैन । आधिकारिक निकाय भनेको राजदुतावास नै हो ।</b><b>हाल एनअारएनए उसका प्राय सबै क्षेत्र निस्क्रिय छन् । कोही राजनीति भातृसंस्थामा सामेल हुन थालेका छन् । कारण एनअारएनए साउदीको अन्तरिक कलह जो आफ्नो विचार नमान्नेलार्इ सस्थामा ठाउँ दिदैन । तथापी एनअारएनए साउदीले महाभूकम्पका लागि एकजुट भएर गरेको राहत संकलन भने तारिफयोग्य छ ।</b><b>एनअारएनए र राजदूतावासबीच शीतयुद्ध</b><b>साउदी अरबमा एनअारएनए र राजदूतावासबीच शीतयुद्ध धेरै पहिलेदेखि चलिआएको छ । यो भन्दा पहिले एमाले कोटामा राजदूत भएर आएका हमिद अन्सारी आफै मृतक नेपालीको पैसा भ्रष्टाचार गरेको काण्डमा परेपछि नेपाल फर्के । उनीपछि फेरि एमाले कोटमा राजदूत भएर आएका उदयराज पाण्डेले धेरै राम्रो काम गरेका छन् भनेर केही दिन अघि मात्र राष्ट्रपतिको हातबाट सम्मान ग्रहण गरेका छन् ।</b><b>तर यो गलत हो भन्ने एनअारएनए साउदीको ठूलै संख्या छ तर पनि राजदूत पाण्डे यो स्वीकार गर्दैनन् । उनकै भनाइ मान्ने हो भने साउदीको राजदूत नियुक्त भएपछि उनले गरेको कामको फेहरिस्त लामै छ । साउदी सरकारले घोषणा गरेको आममाफी २०१३ को अप्रिलदेखि २०१३ को डिसेम्बरसम्म करिब १० हजार नेपाली घर पठाएको हमिद अन्सारीले बिगारेको सान सपारेको साउदीमा मृत्यु भएका करिब १ सय ५० नेपालीको शव नेपाल पठाएको तथा हालसम्म करिब १ लाख २० हजार एमअरपी प्राप्त भएको तथा राजदुत उदयराज पाण्डेले हालै नियुक्त भएका उपश्रममन्त्री अहमद अल हिमादन्मसँग भेटको साउदीस्थित नेपाली दूताबासले मृतक नेपाली कामदारको शब नपठाउने कम्पनीलाई अधिकतम जरिवाना गरी कारबाही गर्न साउदी सरकारलाई अनुरोध गरेको जस्ता कुरा ब्यक्त गरेका छन् तर यी तमाम बिषयलार्इ एनअारएनए साउदी मान्न तयार छैन । उनको भनाइ मान्ने हो भने राजदूतावास दलाली र राजनीति अखडा हो ।</b><b> <span style="color: red;">"सम्मान दिदै राजदूत पाण्डे भन्दै थिए,</span></b><span style="color: red;"><b> यो सम्मान पत्र फेसबुकमा न हाल्नु होला,</b></span><span style="color: red;"><b> भोलिदेखि फेरि बिरोध सुरु हुन्छ । "</b></span><b>गत मे मा भएको एनअारएनए साउदीको महाअधिबेशनसम्म राजदूतावासले उपस्थित जनाएन । त्यसपछि झन् यी दुइ बीचको दरार बाहिर प्रस्ट आयो । त्यसपछि एनअारएनए साउदीले यसबारे खेद प्रस्ताव पारित गर्ने भनेको थियो तर पछि विविध कारणले यो पारित भएन । गत हप्ता राजदूत उदयराज पाण्डेले आफ्नै निवासमा २०१३ को अप्रिलदेखि २०१३ को डिसेम्बरसम्म साउदी सरकारले दिएको आममाफीको क्रममा नेपालीलार्इ घर पठाउन सहयोग गरेको भनेर धेरै नेपालीलार्इ सम्मान तथा रात्री भोज आयोजना गरे । समग्रमा भन्ने हो भने सो सम्मान नितान्त समावेशी थियो, चाहे कांग्रेस, एमाले वा एमाओवादी वा अरु कोही ।</b><b>सम्मान दिदै राजदूत पाण्डे भन्दै थिए, यो सम्मान पत्र फेसबुकमा न हाल्नु होला, भोलिदेखि फेरि बिरोध सुरु हुन्छ । यो सम्मानप्रति ९९.९९% सहमत छन्, मात्र ०.१% मेरो सधै बिरोध गर्छ तर त्यो ०.१% को हो भन्ने सबैले बुझे वा बुझेनन् तर त्यो ०.१% एनअारएनए साउदीको केहि व्यक्ति थिए । जुन राजदुत पाण्डेले भने झैँ १/२ दिनमा फेसबुकमा आहिहल्यो संग्रहमा एनअारएनए र राजदुतावासबीच शीतयुद्धले नेपाली श्रमिक नै पीडित छन् । किनकी एनअारएनए साउदीले इमेलमा मात्र संदेश पठाउँछ ।</b><b>व्यक्तिगत रुपमा पानी बाराबार यो सस्थाको केहि संख्या राजदुतावास सग मिल्दैन वा मिल्न चाहदैन यहाँ सम्म कि गत हप्ता राजदूतबाट सम्मान पाहुने एनअारएनए साउदीका क्षेत्रीय सदस्यलार्इ किन हामीलाई नसोधी गएको भनेर सम्म भन्न बाकी राखेंन ? यसबाट प्रष्ट हुन्छ एनअारएनए साउदी र राजदूतावासबीच लामो दारार छ भनेर ।</b><b>अनेक राजनीति पार्टीका भातृ संगठन तथा अन्य संगठनहरु</b><b>साउदी अरबमा कांग्रेस, एमाले, माओबादी वैद्य माओबादी, बिप्लव माओबादी मिथिला समाज, लुम्बिनी प्रवासी मंच, नेपाल सेवा समिति, आदिवासी जनजाती आदि-आदि गरी झन्डै डेड दर्जनको संख्यामा संगठनहरु छन् तर यी सबै संगठनको नारा श्रमिक समस्या समाधान गर्ने नै हो कुना कुना सम्म यो संगठन छैनन भएकोहरुबीच पनि तालमेल छैन । यदि यी डेढ दर्जनको संख्यामा रहेका संगठनहरु बीच श्रमिक समस्या समाधान गर्नेबारे मात्र तालमेल हुने हो भने कयौं समस्या कमी हुने थियो ।</b><b>दूरदराजका श्रमिकबीच सम्पर्क नहुनु</b><b>साउदी धेरै ठूलो देश भएको हुनाले नेपाली कामदारहरु कुना कुना सम्म फैलियाका छन् खास गरेर हाउस मेड र घरको ड्राइभर तथा उत्तरी क्षेत्र ताबुकमा त धेरै संख्यामा नेपालीहरु खेतीपातीको काम गर्छन् । उनीहरु मध्ये कति त ६/७ बर्ष सम्म घर गएका छैनन् । उनीहरुबीच सम्पर्क हुने भनेको एकले अर्काको बारेमा बताएपछि मात्र हो । एकले अर्काको बारेमा नबताएसम्म समस्याबारे थाहा नै नहुने स्थिति छ । यी सबै समस्या दुर गर्ने नेपाली श्रमिकको लागि भनेर बनेका संगठन एक जुट भएर आफ्नो संगठन दूरदराजसम्म पुर्याउनै पर्छ र श्रमिक समस्या समाधान गर्नु पर्छ ।</b><b>अबको निकाश</b><b>यदि आफ्नो घमण्डले नै एनअारएनए र राजदूतावासबीच सम्बन्ध नसुध्रेको हो भने यो सुधार्ने नया अवसर प्राप्त हुदैछ । किनकी आगामी अगस्त महिनामा राजदूत पाण्डे आफ्नो चार वर्षे कार्यकाल पूरा गरी नेपाल फर्किदै छन् कम्तिमा पनि एनअारएनए र राजदुतावासबीच समन्ध सुध्रिने हो भने मात्रै कयौ समस्या आफै समाधान हुदै जान्छन् ।</b><b>संस्था भित्र रहेर आफ्नो मुद्धा जे जे भए पानी कम्तिमा श्रमिक समस्या समाधान गर्ने मामिलामा सबै एकजुट हुन सके हामी नेपालीलार्इ परेको समस्या समाधान गर्न सक्छौ ।</b><b>अझै हालका दिनहरुमा साउदी अरबमा जिल्ला जिल्ला अञ्चल अञ्चल को पनि संगठन बन्दै छन् यदि यी सबै संगठन दुर दराज सम्म नेपालीलाइ परेको समस्याको खोजि गर्दै जाउन् । यदि राजदूतावास म्यानपावरवाला र दलाली वर्गसँग मिलेको छ भने मिलेर भन्डाफोर गरौ । डेढ दर्जनको संख्यामा रहेका सस्थाहरुको पनि यही धेय होस् ।</b><span style="color: blue;"><b>मैले लेखेको यो ब्लग २०७२ असार २८ गते अनलाइनखबरमा प्रकाशित भएको थियो </b></span><span style="color: blue;"><b>अनलाइनखबरमा पढ्नको लागि यो लिंकमा हेर्नुस </b></span><span style="color: blue;"><a href="http://www.onlinekhabar.com/2015/07/298928/"><b>http://www.onlinekhabar.com/2015/07/298928/</b></a></span><b><br /></b></h3>
<div style="text-align: left;">
<b><span style="color: red;"></span></b><br />
<span style="color: red;"><b>
</b></span></div>
<div style="text-align: left;">
<b><span style="color: blue;"></span></b></div>
<div style="text-align: left;">
<b>
</b></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-53144889059556119842014-09-02T12:10:00.001-07:002014-09-02T12:10:46.202-07:00बि बि सी नेपाली सेवामा मैले दिएका पर्तिक्रियाहरु<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<iframe frameborder="no" height="450" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/165928840&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="100%"></iframe><br />
<a name='more'></a><iframe frameborder="no" height="450" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/165929976&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="100%"></iframe><br />
<iframe frameborder="no" height="450" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/165930089&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="100%"></iframe><br />
<iframe frameborder="no" height="450" scrolling="no" src="https://w.soundcloud.com/player/?url=https%3A//api.soundcloud.com/tracks/165930192&auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true" width="100%"></iframe></div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-40336811823248833682014-02-21T06:55:00.000-08:002017-02-18T12:37:25.326-08:00कथा फेसबुक लभ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<h3>
<b>-राममणि अधिकारी </b></h3>
<h3>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgKcixMBthngsfv_Yd22sT3LuuJa9ESD8FL_bVMmpgl8Gt0v6pcwMQf3SIxoEkEZBsvE-2xyVi6Z-hsFoXvog4C63g82hvugZIaoNWAGnyjwjwiOUl8LQ3q-NLSYqbXayMOi-vZsZAu1k/s1600/Untitled-2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><b><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgKcixMBthngsfv_Yd22sT3LuuJa9ESD8FL_bVMmpgl8Gt0v6pcwMQf3SIxoEkEZBsvE-2xyVi6Z-hsFoXvog4C63g82hvugZIaoNWAGnyjwjwiOUl8LQ3q-NLSYqbXayMOi-vZsZAu1k/s1600/Untitled-2.jpg" width="136" /></b></a><b><span style="font-family: "mangal" , "serif";">शुक्रबारको</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">दिन</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">खाडी</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">मुलुकमा</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">कार्यरत</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">धेरै</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">नेपालीहरुले</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">पनि</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बिदा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">पाउछन</span>
<span style="background: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , "serif";">।</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">सधै</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">जसो</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बिहानै</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">उठेर</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">काममा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">जान</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">ट्रकको</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">पछाडी</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">कोचा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">कोच</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">गरेर</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बस्नु</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">पनि</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">नपर्ने</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बिहानै</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">उठेर</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">कृष्णले</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">घरमा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">फोन</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">गर्दै</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">गरेको</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">आवाज</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">सपनामा</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">जस्तो</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">अस्पस्ट</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">सुने</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">जस्तो</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">लाग्छ</span> <span style="background: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , "serif";">।</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">हिजोको</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">थकाईले</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">गर्दा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बास्तबिकता</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">थाहा</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">पाउन</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">सकिन</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बल्ल</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">तल्ल</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">९</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">बजे</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">तिर</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">उठने</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">प्रयास</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">गरे</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">खुट्टा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">धरमाराई</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">धरमाराई</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">तर</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">सकिन</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">अनि</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">फेरी</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">पल्टे</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">ओछयानमा</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">सानो</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">कोठा</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">त्यस</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">भित्र</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">पनि</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">हामि</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">आठ</span> <span style="font-family: "mangal" , "serif";">जना</span>
<span style="font-family: "mangal" , "serif";">बस्ने </span><span style="font-family: "mangal" , serif;">गर्छौ</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">जस</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">मध्ये </span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">रामप्रसाद</span>, <span style="font-family: "mangal" , serif;">डोलबहादुर</span>
,<span style="font-family: "mangal" , serif;">टेकराज,</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">तुल,</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">बिष्णु
र</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">नवराजको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">रातिको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">काम</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थियो</span> <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , serif;">।</span></b><a name='more'></a><b><span style="font-family: "mangal" , serif;">कोठामा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थियौ</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">म</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">र</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">कृष्ण</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">दाई</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">म</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">उनलाई</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">दाई</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">भन्ने</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">गर्छु</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">उमेरमा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">खासै</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">फरक</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">त</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">होइन<span style="background: #e6e7e2; color: #272727;">।</span> </span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">तर</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">उनि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">चार</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">ओटा</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">देश</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">खाडी</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">देश</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">पुगी</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">सकेको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">रहेछन</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">दुबाई,कतार,</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">ओमन</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">अनि</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">अहिले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">संगै</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">साउदीअरबमा</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">सुनेको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थिय</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">२</span>/<span style="font-family: "mangal" , serif;">४</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">ओटा</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मन्दिरमा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">गएर</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">चार</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">धाम</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">गरे</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पुण्य</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">पाहीन्छ भनेर</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">तर</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">कृष्ण</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">दाई</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">७</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">समुन्द्र</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">परि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">४</span>/<span style="font-family: "mangal" , serif;">४</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">ओटा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">देश</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">घुम्दा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पनि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">खुसि</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">देखिदैनन</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थिय</span> <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , serif;">।</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">म</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">निन्द्राले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">सुतेको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थियन</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थकाई</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मर्नको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">लागि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पल्टेको</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मात्र</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थिय</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">११</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">बजी</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">सकेछ</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">नेपालबाट</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">उनको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">४</span>/<span style="font-family: "mangal" , serif;">५</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">मिसकल</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">आइसकेको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">रहेछ</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मोबाइल</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">सिरानी</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">मुनि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">हुनाले</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मैले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">केहि</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">थाहा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पाउन सकिन</span> <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , serif;">।</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">सम्झे</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">उनी</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">अनलाइन</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">आइन</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">होला</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">फेसबुकमा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">अनि</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">उठेर</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">कम्प्युटर</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">खोले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पुरानो</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">त्यस</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">माथि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पनि</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">भाइरसले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">गर्दा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">होला</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">कम्प्युटर</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">खुल्न</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">नै</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">१५</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मिनेट</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">जति</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">लाग्यो</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">सोचे</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">यो</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">कम्प्युटर</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">पनि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">म</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">जस्तै</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">थकित</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">छ</span> <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , serif;">।</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">बल्ल</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">तल्ल</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">फेसबुक</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">खुल्यो</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">अनि</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">हामी</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">बीचमा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">कुरा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">हुन</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">थाल्यो</span> <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , serif;">।</span><span style="font-family: "mangal" , serif;">उनले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">भनिन</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">आज</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">१४</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">फेब्रुअरी</span>
valentine day <span style="font-family: "mangal" , serif;">अथवा</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">प्रणय</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">दिवसको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">शुभकामना</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">म</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">जम्मा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">८</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">कक्षा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">मात्र</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पढेको</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">साउदीअरब</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">आएको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">नै</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">४</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">वर्ष</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">भैसकेको</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">थियो</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">तर</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">घर</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">भने</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">गएको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">थिइन</span>
<span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727; font-family: "mangal" , serif;">।</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">श्रीमती</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">भने</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पनि</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">मैले</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">उनलाई</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">देखेको</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">थियन</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">मात्र</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">फेसबुकमा</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">कुरा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">भयको</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">३</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">वर्ष</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">पुरा</span> <span style="font-family: "mangal" , serif;">भैसकेको</span>
<span style="font-family: "mangal" , serif;">थियो <span style="background: #e6e7e2; color: #272727;">।</span> </span>हामी बीच मा म गए
पछि बिबाह गर्ने कुरा भयको थियो <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727;">।</span> म उनलाई धेरै मन पराउन थालेको थिए कहिल कही पैसा पनि पठाउने गरेको थिय यति
लामो समन्ध म हामी दुइ जनाको भबिस्य सम्झेर बेला बेला खुसि हुने गर्थ्यो १४ फेब्रुअरी valentine day भन्ने
सुनेको त थिय <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727;">।</span> तर त्यति धेरै शुभकामना दिनु पर्छ भन्ने मलाई थाहा
थिएन मलाई प्रसङ्ग परिबर्तन गर्न मन लागेको
थियो तर उनले फेरी valentine day को दिन के गर्दै छौ भनेर सोधिन म पनि गफ दिन सिपालु
थिए अनि भने दिउसो समुन्द्रमा साथीहरुसंग घुम्न जाने विचार छ भने अनि आफु एक्लै छु
तिमि भए कति रमाइलो हुन्थेयो भनेर कल्पनामा
उनलाई धेरै खुसि बनाए मैले अलि माथिलो स्तरको हुन्छु भनेर उनलाई धेरै झुटो बोलेको थिय
मसंग आइफ़ोन राम्रो ल्यापटप गाडी छ आदि आदि करिब १ घण्टाको कुरा पछि उनिकाम छ भनेर क्षितिजपारी
भइन <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727;">।</span> मैले च्याटमा जति नै गफ दिएपनि बस्तिबकता बेग्लै
थियो र थाले हिजोको भाडा माझ्न एक हप्ता लगाएको
पसिना डुंग- डुंग गनाउने लुगा धुन ३/४ बजे
तिर सबै काम सकेर फेरी फेसबुक खुल्नु पर्यो
भनेर sign in गरे तर उनलाई देखिन सोचे
१ मिनेट फोन नै गर्नु पर्यो फोन गरे फोन काट्ने बटममा बुढी औला राखेर तर फोन उठेन सोचे
उनि कतै गईन होला केहि काममा ब्यस्त होलिन होला दिन कै कुरा नभय पनि दिनको २/४ कल मिसकल
आउने जाने भइ रहेन्थ्यो <span style="background-color: white; color: #272727;">।</span>
त्यस पछि अर्को शुक्रबारसम्म हाम्रो सम्पर्क भएन शुक्रबार फोन आउला भनेर मिनेट मिनेटमा
मोबइल हेर्दै बसे जमानामा बा बजार जादा पिपलमेठ
आउला कि भनेर बाटो कुरे जस्तो तर फोन आएन म त उनको विश्वासमा परिसकेको
थिए अनि भबिस्यको ठुला-ठुला कल्पना गर्न थालेको थिए उनि र मेरो कल्पनामा धेरै खुसि
हुने गरेको थिए सुनौलो भबिस्यको फोन नआउदा सारै दुख लाग्दै थियो बेलुकी दोर्जु संग १० रियाल सपित लिएर मोबाइल रिचार्ज गरेर उनलाई फोन गरे ५/६ चोटी पछि मात्र बल्ल फोन
उठ्यो लाग्यो उनि बिरामी छिन २/३ मिनेट के कुरा भयको थियो उनि मसंग रिसाएको जस्तो लाग्यो अब मलाई धेरै फोन नगर्नु भन्न थालिन
मैले केहि गल्ति गरेकी भनेर धेरै माफी मागे म उनको मायामा पागल हुन लागि सकेको थिए
<span style="background-color: white; color: #272727;">।</span> त्यस्तो केहि होइन भनेर
त्यो दिन फोन राखिन म भने आफैमा धेरै विछिप्त भए अनि मोबइल मा संदेश पाठ्य माफी मागी
मागी तर उनले जवाफ फ़र्काइनन <span style="background-color: white; color: #272727;">।</span>
पर्सिपल्ट बेलुकी फेरी कृष्ण संग १० रियाल
सापटी लिएर मोबइल रिचार्ज गरेर फोन गरे तर उठेन क्रमिक रुपमा फोन उठ्न छोडयो म दिनको
१५/१६ कल फोन गर्थे तर उनले कहिले फोनको जवाफ गरिनन् दिनको १५/१६ कल फोन गर्दा पनि
जवाफ आएन फेसबुकमा र मोबइलमा गरि १०० भन्दा बढी संदेश पठाए तर खबर आएन म धेरै दुखि
हुदै थिए कहिले नेदेखेको मान्छेको याद र अतित लाई सम्झेर धेरै कल्पदै थिय तर दिनकै
मोबइलमा १ संदेश गर्थे केहि जवाफ आउछ कि भन्ने
सानो आशा राखेर फेरी अर्को हप्ता को शुक्रबार
आयो उनको यादमा धेरै कल्पदै मोबइल र फेसबुकमा
धेरै संदेश पठाय शनिबार नेपालको मैले न चिनेको नम्बरबाट फोन आयो सोचे उनले नम्बर केहि
भयर नया नम्बरबाट गरेको होला भनेर धेरै खुसि
हुदै फोन उठाय तर उता बाट केटा मान्छेको आवाज आयो सुरुबाट नै उसले मलाई आपसब्द गर्यो
र गाली गर्न थाल्यो म निरही भएर उसको गाली सुन्न बाध्य भय भन्न त मन थियो हाम्रो अतितका कसम तर म कसैको घर बिगार्न चाहदिन थिय र सुनिरहे बास्तबिकता उसले भन्दै थियो उ ३ वर्ष
मलेसिया बसेर घर फर्केको रहेछ घरमा ३२ महिनाको छोरो छ रे म छाँगाबाट खसे जस्तो भय सपनाहरु सबै चकनाचुर भय जिन्दगिमा कति
सम्म पिडा सहनु पर्ने रहेछ भनेर आफै लाई धेरै धिकारे <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727;">।</span> अन्तिममा मेरो भित्रि
मनले भन्दै थियो यो त फेसबुक लभ पो लाटा <span style="background-color: #e6e7e2; color: #272727;">।</span>। क्रमस .......</b></h3>
</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-26242376870366998892014-02-19T09:51:00.000-08:002017-02-18T12:38:51.985-08:00सिक्दै गर्दा <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIFM5SJNiAGqWfBeJZhcMOIrLY6BL9glfq18cM_76A_mlXCsVuOgV_u_5uiay1nctEJ1CwmarbytVGKOmjjjVVbG-hlackZ8uo45QxttmfyX0jzGebEU1-2mZMyZ0eb9-WlLDGunfdQ6I/s1600/NRNKSA.bmp" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIFM5SJNiAGqWfBeJZhcMOIrLY6BL9glfq18cM_76A_mlXCsVuOgV_u_5uiay1nctEJ1CwmarbytVGKOmjjjVVbG-hlackZ8uo45QxttmfyX0jzGebEU1-2mZMyZ0eb9-WlLDGunfdQ6I/s1600/NRNKSA.bmp" width="640" /></a></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT2qOfIKmA8bnuGgMHE8vGpqMm-vi1-hVSaCpzM0fH3AYgajz7OqJUtmyYr0luzyb3uJevaia0blz8AjZ0-IfL2cSnMnnt0XPxiiogyxP30Gdo6I2UJ4Mx5xLl6G1MH__krBwnsOok8Pg/s1600/Tamangonline.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgT2qOfIKmA8bnuGgMHE8vGpqMm-vi1-hVSaCpzM0fH3AYgajz7OqJUtmyYr0luzyb3uJevaia0blz8AjZ0-IfL2cSnMnnt0XPxiiogyxP30Gdo6I2UJ4Mx5xLl6G1MH__krBwnsOok8Pg/s1600/Tamangonline.JPG" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUqnKSrSWkRY3nTsC-PaaSY3xNl8QlU8Dsbpc0KWLV7LmuUo6svrTUXH9-ppI6GMgakuLXGRHrbs6C7dw_2LuvxzfZXQRHITMXozOa2JYICH9JNPRBNQsTGtBwtoPsboGS5zE_78lymDE/s1600/pyangu.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUqnKSrSWkRY3nTsC-PaaSY3xNl8QlU8Dsbpc0KWLV7LmuUo6svrTUXH9-ppI6GMgakuLXGRHrbs6C7dw_2LuvxzfZXQRHITMXozOa2JYICH9JNPRBNQsTGtBwtoPsboGS5zE_78lymDE/s1600/pyangu.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4nqmIWwJg_DfMza1rUFX17VRnxts_Pb18DmBf2waYuYUNx5ZLbLSjKa3Bt_M3eKaptJYdjG0i2kcjFmcqoKrHXlkpdEQW7X7xlpAoLkghab2qjeg80m1XLsijFbm63RnSC-rHnPEN25M/s1600/Ratotamang.bmp" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4nqmIWwJg_DfMza1rUFX17VRnxts_Pb18DmBf2waYuYUNx5ZLbLSjKa3Bt_M3eKaptJYdjG0i2kcjFmcqoKrHXlkpdEQW7X7xlpAoLkghab2qjeg80m1XLsijFbm63RnSC-rHnPEN25M/s1600/Ratotamang.bmp" width="640" /></a></div>
<h3 class="post-title entry-title" itemprop="name" style="background-color: white; color: #d52a33; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 26px; font-weight: normal; margin: 0px; position: relative;">
</h3>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-65538247783082882312010-05-21T11:15:00.001-07:002017-02-18T11:53:05.229-08:00कथा बाध्यताको पाहाडहरु <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<b>-राममणि अधिकारी </b><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_Hv7I7Z9S9nj7o0wV6tI2Y7jRZERz7E1ObaqNCHNItjBKSqjW-0Li-SilrfGHyUTtyQagMTJxWiDxk9xQCQWkbdLdHpk0JsDbqLTAdnmagrKqkpUIl2HkVgh2G_LwU7GoekgN0wSFE-Q/s1600/RMA.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black;"><img border="0" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_Hv7I7Z9S9nj7o0wV6tI2Y7jRZERz7E1ObaqNCHNItjBKSqjW-0Li-SilrfGHyUTtyQagMTJxWiDxk9xQCQWkbdLdHpk0JsDbqLTAdnmagrKqkpUIl2HkVgh2G_LwU7GoekgN0wSFE-Q/s400/RMA.jpg" width="400" /></span></a><b>जेठ महिनाको बिहानै ६ बजे बाले भन्नु भयो ए जेठा छिटो उठ आज खेतमा धानको बिउ राख्नु छ । म हिजो दिन भरि मकै गोड्न मेला गएको थिए बिहान उठ्नै सकिन बाले चार-पाच चोटीसम्म कराउदै भन्नु भयो खै कसरि गरि खालास जेठा भन्दै भन्नु भयो तेरो उमेरमा त मैले विबहा गरेको ३ वर्ष भएको थियो </b><b>। </b><b>भन्दै सुनाउदै हुनुहुन्थ्यो । डसना एकतिर तन्दा एक तिर भएको ओछ्यानबाट बल्ल-बल्ल उठ्ने प्रयास गरेर चोटाको लिस्नुबाट तल झरे । एक-</b><b> एक</b><b> घान मकै र एक -</b><b> एक </b><b>बटुको मोही खाएर बाउ छोरा बतासेकोओरालो लागियो</b><b> एक-</b><b> एक</b><b> थुन्चे मल बोकेर बेसी खेतमा धानको बिउ राख्न भर्खर एस.एल. सी सकिएको थियो ।विदेश जान भनेर पासपोर्ट बनाएर पारि घरे प्रेम दाइलाइ दिएको थियो उहा काठमाडौँको कुनी के म्यानपावरमा एजेण्टको काम गर्नु हुन्थ्यो क्यारे । </b><br />
<b> </b><br />
<a name='more'></a><b>अधेरी खोलामा पुगे पछि प्रेम दाइको फोन आयो अब १५ दिनमा मलेसिया उड्नु पर्ने रे एक लाख असि हजार तिर्नु पर्ने भन्ने खबर आयो मैले बालाइ सबै कुरा सुनाए घर खर्च चलाउनु पर्ने परिवार खर्च दशैँ तिहार चाड पर्व र हामि छोरा छोरीलाइ अलि-अलि अक्षर चिनाउदा नै बालाइ तिन लाख ऋण पहिले नै लागेको थियो तेही पनि सय कडा चालिस प्रतिशतको दरले तिर्ने गरि मैले बालाइ सबै कुरा सुनाए पछि बालाई एक लाख असि हजार कता बाट जोहो गर्ने भन्ने कुरा को ठुलो पिर पर्यो म भने अब विदेश पुगिने भए भनेर बेशी जादा र आउदा सबै साथिलाइ म अब १५ दिन मलेसिया पुग्छु भनेर सुनाउदै हिडे । बाले तिन/चार दिनसम्म दिन रात गरेर गाउमा पैसा खोज्दा कतै ऋण दिने मान्छे भेट्नु भएन केहि उपाए नलागे पछि गाउको बिरे साहुकोबाट दुइ लाख ऋण लिनु भयो त्यो पनि </b><b> एक वर्षमा तिन लाख दिने कागज गरेर ल्याउनु भएछ </b><b>। </b><b> </b><b>पुरानो तिन र अहिले लिएको दुइ लाख गरेर बालाई पाच लाख ऋण भएको थियो मन भित्र ऋणको त्राश हुदा हुदै पनि छोरा छन् कमाएर तिर्लान भनेर बा हाम्रो आगडि खुशी भए जस्तो गर्नु हुन्थ्यो । जेठ १६ गते म मलेसिया उड्ने पक्का भएको र छिटो पैसा लिएर आउनु भनेर प्रेम दाइले फोन गर्दै थिए </b><b>।</b><b>जेठ १४ गते म र बा काठमाडौँ हिड्यौ बालाइ र मलाइ गाडिमा एकदम बान्ता हुन्थ्यो बारीबाट एक-एक ओटा कागती सुँघ्दै बाटा भरि वान्ता गर्दै बा र म कलंकी झरेर प्रेम दाइको लामपाटीमा रहेको कोठामा गयौ </b><b>। </b><b>उनको कोठामा हामि जस्तै अरु दुइ जना मलेसिया जाने भनेर प्रेम दाइलाइ भेट्न आएको रहेछन २० मिनेट पछि प्रेम दाइ कोठामा आइपुगे र कामको बारे मलाइ सिकाए मैल हस दाइ हुन्छ हुन्छ मात्र भनि रहे एक छिन पछि उनलाइ पैसा बुझाएर हामि बाउ छोरा भान्दाईको काकाको छोराको कोठामा गयौ </b><b>। </b><br />
<b>१ दिन भान्दाईको काकाको </b><b> छोरा सुर्य दाइको कोठामा बसेर १६ गते बिहानै बा र उठेर मुख धोएर कलंकी मन्दिरमा दर्शन गरेर कलंकी चोकमा गएर चिया दुनोट खाएर कान्तिपुर यातायातको बस चडेर एयरपोर्ट पुग्यौ म प्लेन चड्ने प्रक्रियाको लागि एयरपोर्ट भित्र पुगे बा मलाइ हेर्दै आशु पुछी रहनु भएको रहेछ खै किन हो मलाई रुन मन लागेन त्यही भएर होला आज अनुभव हुन्छ बाबुको माया कस्तो हुन्छ भनेर मैले आफ्नो बच्चा जन्मे पछि मात्र यी सबै कुरा को अनुभव भयो </b><b>। </b><br />
<b>प्लेन चडेको ५ घण्टा जतिमा म मलेसियाको कोलालामपुर पुगे मलाइ प्लेन चड्दा धेरै रमाइलो भयो किन कि म त्यो भन्दा पहिले प्लेन चढेको थिइन गएको २ दिन पछि एक जना मले हामिलाइ काममा लान भनेर आयो </b><b>।</b><b>नया नया हुनाले हामिलाइ भाषा आउदैन थियो सरकारी स्कुलमा पढेकोले अंग्रेजी बोल्न तेती आउदैन थियो </b><b>।</b><b>जसो तसो हामि काममा पुग्यौ काम कार्टुन कम्पनिमा कार्टुनको ठुला ठुला भारि उठाउनु पर्ने रहेछ गएको एक महिना सम्म </b><b>घर</b><b>मा फोन गर्न मोबाइल थिएन र घर तिर फोन पनि गरिन </b><b> </b><b>। </b><b>गएको १ महिना पछि मैले ५०० रिङ्गेट तलव पाए अनि मोबाइल किनेर घरमा फोन गरे बा बोल्नु भयो कहिल्यै घर नछोडेको म अलि अलि न्यास्री सकेको रहेछु </b><b>। </b><b>बाले काम र तलवको बारे सोध्नु भयो मैले सबै भने बाले ऋणको बारेमा पनि भन्नु भयो आमा हजुरआमा म देखि न्यास्री सक्नु भएको रहेछ सबै सग अलि अलि बोलेर मैले फोन राखे महिना मरे </b><b>पछि </b><b>बल्ल तल्ल ओभर टाइम समेत गरेर ६५० रिङ्गेट हात पर्थ्यो </b><b>।</b><b>१५० ले खान पुर्याएर मैले महिनाको ५०० रिङ्गेट करिब १२००० पैसा बालाइ पठाउने गरेको थिए </b><b>। </b><b>यसरि नै ५/७ महिना बित्दै गए </b><b>। </b><b>मैले पठाएको ६ महिनाको पैसाले बाले ५ लाखको ब्याज तिर्नु भएछ फेरी चाडवाड आउदा ऋण खोज्नु पर्ने झझट भने केहि हद सम्म टरेको थियो </b><b>। </b><b>अलि अलि चुलबुले हुनाले म अरुले सिकाएको काम छिटै सिक्थे </b><b>। </b><b>त्यसैले गएको १ वर्ष पछि म कार्टुन बोक्ने काम छाडेर १०० रिंगेट बढी तलव आउने मेसिन चलाउने काम गर्ने थाले </b><b>। </b><br />
<b>दुर्भाग्य भन्यौ या के भनु काम गर्दा एक दिन मेरो हात काट्यो र म काम गर्न नसक्ने भए त्यस पछि मेरा सारा सपना चकानाचुर भए मलाइ कम्पनिले घर पठाउने भयो तर मैले घरमा पिर पर्ला भनेर केहि नभनी सिधा घर आए ५ लाखमा बल्ल एक लाख तिरेको थियो अझै तिन लाख पचास हजार ऋण तिर्न बाकि थियो मेरो यो हालत देखेर घरमा सबै दुखि हुनु भयो बिस्तारै बिस्तारै म ठिक हुदै गए ऋणको ब्याज भने बढेको थियो ऋण तिर्न नसकेर बाले अर्चेले खेत बेच्नु भयो </b><b>। </b><b> हात ठिक भए पछि म फेरी विदेश जाने चक्करमा काठमाडौँ आउने जाने गर्न थाले१० सालको बीचमा म कतार ओमन मलेसिया गरेर चाहारी रहेको छु पुराना ऋण तिरियो ऋण लागेर बेच्न परेको खेत जस्तै अरु जमिन पनि किनियो आज परिवार खुसि छ विबहा पनि गरे एक छोरा एक छोरी पनि छन् तर म परिवार सग नबसेको आज १२ वर्ष भएछ मैले जसरि मेरा सन्तानले विदेश जान नपरोस दुख गर्न भनेर सधै चिन्ता गरि रहन्छु भोलिको भबिष्य सम्झेर तर के गर्नु मान्छेको जिन्दगिको बाध्यताको पाहाडहरु अझै कति छन् छन् </b><b>यो प्रदेशमा बस्नु पर्ने दिनहरु ......... </b><br />
<b><br /></b>
<b> </b><br />
<strong><span style="color: red;"> </span></strong></div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-84383093111777485612010-04-09T03:41:00.000-07:002017-02-18T12:39:41.217-08:00नयाबर्षको २०६७ सालको हार्दिक मगलमय सुभकामना<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8e_fHorrLO5-sOFufUCuA0q347_cpcTer-8BbenJsgLmJBKH9rio_xmj1kWUxp8DCMcr2lYD24s323z3NuogLlg_cilbI22TtQ7sc9ZgFJwe5eL0h50e6WbZhmF49yfI1g4ODRihLHvA/s1600/new-year2067.PNG"><b><span style="color: black;"><img alt="" border="0" height="308" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5458087646333016066" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8e_fHorrLO5-sOFufUCuA0q347_cpcTer-8BbenJsgLmJBKH9rio_xmj1kWUxp8DCMcr2lYD24s323z3NuogLlg_cilbI22TtQ7sc9ZgFJwe5eL0h50e6WbZhmF49yfI1g4ODRihLHvA/s320/new-year2067.PNG" style="float: left; height: 193px; margin: 0px 0px 10px 10px; width: 200px;" width="320" /></span></b></a></h3>
<h3>
<b><br /></b></h3>
<h3>
<b><br /></b><b><br /></b><b><span style="font-size: 85%;"><br /></span></b><b><span style="font-size: 85%;"><span style="font-size: 130%;">देश बिदेशमा रहनुहुने संपूर्ण नेपाली आमा,</span></span></b><span style="font-size: 85%;"><span style="font-size: 130%;"><b>बाबु तथा दाजु भाई दीदी बहीनीहरुमा</b></span></span><span style="font-size: 85%;"><span style="font-size: 130%;"><b>नयाबर्षको २०६७ सालको हार्दिक मगलमय</b></span></span><span style="font-size: 85%;"><span style="color: red;"><span style="font-size: 130%;"><b>सुभकामना दिन चाहन्छु ।</b></span></span></span><span style="font-size: 85%;"><span style="color: red;"><span style="font-size: 130%;"><b>-राम मणी अधिकारि</b></span></span></span><span style="font-size: 85%;"><span style="color: red;"><span style="font-size: 85%;"><b><span style="font-size: 130%;"> ९७१५५२६३५१९९</span></b></span></span></span><span style="font-size: 85%;"><span style="color: red;"><span style="font-size: 85%;"><b><span style="font-size: 15.028px;">रोजगारको शिलाशिलामा सयुक्त अरब इमिरेट्स यु ए इ मा हुदा २००९ तिर l</span></b></span></span></span></h3>
<b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjejixHl47AS0qYFYquHajF6mnjFV7Hpzes2vUrMXrwzZC04KysbqMBPpRwgpstWA8Rv9v60aP-CytYclfxClNGayI4-LTuC4KZ5EJ1EkRHsfdJZRvVruyXwn9XjlTcoer_6uuIymN1yig/s1600/new-year.png"></a>
</b>
<b><span style="font-size: 85%;"></span>
</b>
<div>
<b><span style="font-size: 85%;"><span style="color: red;"><span style="font-size: 85%;"></span></span></span></b><br />
<div style="font-size: 85%;">
</div>
<span style="font-size: 85%;">
</span></div>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-69485520137310533222008-07-27T00:34:00.000-07:002017-02-18T12:41:31.986-08:00यात्रा को क्रम<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="text-align: left;">
<span style="color: black;"><span style="color: #ff6666;"><br /></span></span></h3>
<h3>
<span style="color: black;"><span style="color: #ff6666;"><span style="font-size: 85%;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw8CiAY5vcU0Jx-KrSv0OzPE-d4iy0I07P3AcfzgB9I8d_PYFP380r3UyUCJJYBkEH36taBmoCiu6GOBE7_cGb3RmD9jIk3Az1X9ivWXTgk-bjlc2km95Cvlm-VCUs7REUBEFrxIKspUg/s1600-h/DSC02350.JPG"><img alt="" border="0" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5280296985934571298" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw8CiAY5vcU0Jx-KrSv0OzPE-d4iy0I07P3AcfzgB9I8d_PYFP380r3UyUCJJYBkEH36taBmoCiu6GOBE7_cGb3RmD9jIk3Az1X9ivWXTgk-bjlc2km95Cvlm-VCUs7REUBEFrxIKspUg/s200/DSC02350.JPG" style="cursor: hand; float: left; height: 200px; margin: 0px 10px 10px 0px; width: 150px;" /></a></span></span></span><span style="color: black;"><span style="color: #ff6666;">"तिम्रो आँखामा"</span></span><span style="color: black;"><span style="color: #ff6666;">तिम्रो निदमा अई दिउला सपनि बनेर प्रतिक्षा गर्दै गर हैतिम्रो दिलमा अैई बसुलाचोखो माया बनेर यसलाई साँच्ने गर है ।तिम्रो आखामा सजिदिउला गाजलु बनेरयसलै सजाउने गर हैतिम्रो दु:ख मा आसु भै अैईदिउला सुखमा हाँसो भै यसलाई संगाल है कुनै दिन दु:खी ले सहारा माग्छ भनेयसलाई अँगाल हैयसलाई अँगाल है --</span></span><span style="color: #ff6666;">"चितवन जाने क्रम मा २०६३ साल तिर गरियको मनकामना दर्शन"</span></h3>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-26638675975956510282008-07-23T20:13:00.000-07:002017-02-18T10:53:00.669-08:00फेवातालमा झलक्क <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div align="left" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;">
<b><img alt="" border="0" height="300" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5226416283965589154" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi6x4fSoThZ9j4HLqOgCElBykMFk-MRXAnxtq2yeYmzHsmIyqNlDKPlxAkv-cQitxD-OHbtFSLBjb11CcmOx1b40aUsQQmvs0PX8C1yAHtBKpdQq2dpdgKOjCtBcf03mr3vcoAJUrILFE/s400/DSC00960.JPG" style="height: 122px; width: 201px;" width="400" /><span style="text-align: center;">पोखरा पुग्ने सबैलाइ भनि रहनु पर्दैन पोखराको सौन्दर्यको बारे कल्पना गरेको एउटा शहर भनौ यहि शहरमा २०६२ साल तिर पुग्दा मलाइ युरोप पुगे झैँ भएको थियो l आजभोलि पोखरा पुग्दा त्यो पुरानो यात्राको स्मरण भने धेरै हुन्छ यात्राका स्मरण भनेको नि मात्र यहि फोटो नै हुदो रहेछ चाहे २ मेगापिक्सलको क्यामरा के नहोस l</span><span style="text-align: center;"> </span></b></div>
<br /></div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-510176098696858257.post-92040834642100650042008-07-23T03:37:00.000-07:002017-02-18T12:42:09.712-08:00सायद पहिलो मनकामना यात्रा <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<h3 style="text-align: left;">
<b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY25Tbq6k5oVkPR7gxy50KEg5Pk4M5q0NA_vD7ZKd5IoQNngnTbIjGehcgDXiFhBGCsCUFETxT33lr51aGoRza7D-xDjAryTBeGjd-ToLOxCQE8rKDI0onFPGNWQKM4blEB1IJ4ScaCEs/s1600-h/DSC02361.JPG"><img alt="" border="0" height="300" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5226165306789318050" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgY25Tbq6k5oVkPR7gxy50KEg5Pk4M5q0NA_vD7ZKd5IoQNngnTbIjGehcgDXiFhBGCsCUFETxT33lr51aGoRza7D-xDjAryTBeGjd-ToLOxCQE8rKDI0onFPGNWQKM4blEB1IJ4ScaCEs/s400/DSC02361.JPG" style="cursor: hand;" width="400" /></a> सायद पहिलो मनकामना यात्रा हुनुपर्छ सन् २००७ तिर जिन्दगीको यात्राहरु पक्कै यादगर हुदो रहेछ स्मरणको पाना भित्र जिन्दगीको क्षण कति प्यारो हुने रहेछ बिगतका यी पानाहरु पल्टाउदा झन् झन् पुरानो जिन्दगी मन पर्दै जादो रहेछ l </b></h3>
</div>
Rammani Adhikari http://www.blogger.com/profile/00296594389874474428noreply@blogger.com0